Vracel jsem se z návštěvy dementní tety a kličkoval léčebnou k vrátnici.
„Nedokážu obhájit svou existenci na světě,“ zaujal mě hlas z oploceného výběhu před pavilonem.
„Možná tě někdo ukradl.“
Hned u pletiva rozmlouvali dva muži v šedivých pyžamech.
„Nenarodil ses v poloprázdný láhvi s kečupem?“ zajímal se ten první.
„Někdy jo.“
Přišel jsem blíž: „Líp bych to nevyjádřil, pánové.“
Otočili se a ten druhý se zasmál.
„Nenavazujte kontakt s pacienty!“ vyštěkla žena v bílém plášti a vyskočila ze židle. Pochopil jsem životní příležitost.
„S jakýma pacientama, vy huso?“ zařval jsem na ni, přelezl plot a konečně našel svoje místo.

Text: Dalibor Demel

Foto: Andrey Metelev na Unsplash