Docela nedávno se jí zdál sen… Než zamhouřila a složila hlavu do peří, přemýšlela, co to asi bude tentokrát. Vlastně už jich měla celý seznam, protože v jejím dospělém věku mají sny (zvláště ty z kategorie nočních můr) tendenci pravidelně recyklovat…

Jednak tu byl ten ze školní třídy: Nedefinovaná škola, maturitní ročník…, blížící se zkouška z dospělosti…v hlavě chaos z vědomí, že už jí má dávno v kapse a proto nechápe, proč by ji měla opakovat! Dokonce tuší, že už dávno studuje vysokou a důvody, proč se ocitla zase tady a teď jsou jí neznámé a způsobují v podvědomí neuvěřitelnou paniku.

Pravidelně se vracela i další „hitovka“, spojená s nedostatkem nebo absolutně nevhodným vybavením pro danou (snem škodolibě zinscenovanou) příležitost; je někde mezi lidmi (čím víc jich je, tím je to pikantnější) a chybí jí nějaká základní část oděvu.
Případně se má někam neprodleně vydat a nemá čas, aby se na cestu připravila, sbalila aspoň to nejnutnější…, což logicky způsobuje další sled trapných událostí. Ostatní zúčastněné její jednání pobuřuje, případně je zdržuje a dávají jí to patřičně najevo.

Třetici obávaných recyklátů uzavíral opak snu o princi na bílém koni. Ocitá se v něm z neznámého důvodu v citlivé situaci s někým (obvykle mužského pohlaví), koho z běžného života dobře zná, ale NIKDY by si jej do podobně intimního snu sama nepozvala, natož aby se mu dobrovolně podvolila nebo s ním cokoli jakýmkoli způsobem vědomě sdílela. Uf! Z těch snů se budí překotně, vyčerpaná jak po lítém boji, s noční košilí, přisátou na zpoceném těle. Toho májového úplňku bylo najednou něco jinak…

Její podvědomí odkudsi (asi z jiné komnaty) vytáhlo sen o rozkvetlé louce v podvečerní krajině, kde všechno dýchalo až podezřelým klidem. Dokonce si vyhrálo i s výběrem její oblíbené flóry, takže to dosud nenavštívené místo intenzivně vonělo po hortenziích, pivoňkách, květech planých růží, jasmínu, cedru a levanduli…
Ona se bezstarostně smála (dost možná i nahlas), a přitom jak nespoutaně běžela teplem letního večera, užívala si ptačího zpěvu, vláhy a šumění lesa…skoro jako by právě tam vždycky patřila.

Ranní probuzení bylo také jiné, i když možná jen zdánlivě.

Podobně jako u těch předchozích nočních dobrodružství si uvědomovala, že ač ne bohudík, ale tentokrát bohužel, šlo zase jen o pouhý sen. A to až do chvíle než o pár hodin později (v podvečer) zazvonil u dveří ON a s úsměvem jí podával celou náruč té její voňavé louky…

Text: Anna D.

Foto: Zoltan Tasi