Motocykl je pro kluky symbol dobrodružství a volnosti. V době sešněrované tlakem konzumu a společenských požadavků na neustálý růst je motorka prostředkem úniku a plnění touhy po individuální svobodě. Motorka je jako oheň – dobrý sluha, ale zlý plán. Kdo ji nezvládne, platí za to cenu nejvyšší. Proto jsme tu my, v roli krotitelů ocelových ořů, abyste se vy vraceli domů ze svých cest ve zdraví.
Otestovali jsme skútr Honda ADV350
Když jsem si vyzvedával k recenzi skútr Honda ADV350, měl najeto přesně jeden kilometr a tři sta metrů. Takže funglovka. Na první pohled byste do něho neřekli, že má tak silný motor. Měl mít ještě kufr za zadním sedadlem, ale nestihli ho namontovat, tak jsem se musel spokojit s úložným prostorem pod sedadlem. Běžně se do něho vejdou dvě přilby, já jsem jezdil sám a protože jsem musel obstarat spoustu věcí, složil jsem do něj všechno, co jsem potřeboval někam přepravit. Mobilní studio pro nahrávání podcastů, sazenice malin na chalupu nebo víkendový nákup.
O užitečnosti a všestrannosti skútrů už nepochybuje nikdo. Do města ideální dopravní prostředek. Nemusíte řadit, všude se propletete, nemusíte na sebe navlíkat motorkářský hadry a neřešíte parkování. To platí u skútrů obecně. A teď tedy co dokáže tenhle honďácký superman?
Lákalo nás vyzkoušet městský skútr právě na cestách mimo město.
To nejzřetelnější je asi ten motor. Ona ta síla je přece jenom znát. Na rozjezdy je o něco mrštnější, ale hlavně jeho komfortní rychlost je někde kolem devadesátky. Hele, jestli si tu hrajeme na přísné dodržování rychlosti, tak dál raději nečtěte. Po Praze je spousta míst, kde je sice samozřejmě povolená padesátka, ale snesou rychlost daleko vyšší a bez zbytečného rizika. Nikoho nenavádím, aby jezdil po městě jako blázen, jenom říkám, kdy jsem se na něm cítil nejlépe.
Tím, že jsem měl pod zadkem nový stroj, tak jsem se první dny držel trochu zpátky. Zbytečně jsem ho nehonil, zatáčky jsem projížděl v klidu, raději jsem před nájezdem zpomalil. O víkendu, kdy se udělalo hezky, mi to ale nedalo, a provětral jsem ho jak ve městě, tak mimo něj. Ona totiž výhoda těchhle silnějších skútrů je ta, že s ním můžete jezdit i delší trasy, aniž jste pomalejší než ostatní. Při osmi tisících otáčkách se rychlost blížila sto padesáti (mimo město, samozřejmě), dál do červeného mě to nepustilo. Sto třicet je tedy rychlost, kterou tam dáte s prstem v nose, a ač má tenhle skútr menší kola, tak to není nijak nekomfortní. A to vážím metrák, takže se musí poprat trochu i s váhou.
O ovladatelnosti asi nemá cenu vůbec mluvit, ta je bezproblémová, výhodou bylo polohovatelné plexi, které chrání jezdce a rozráží vítr a dešťové kapky. A že jsem si jich užil, až mi to nebylo milo. Když jsem vyjel za město, trochu jsem mu popustil uzdu a v zatáčkách byl úplně skvělý – seděl jako přibitý a svým chováním mě ujišťoval, že se mi v jeho sedle nemůže nic stát. Já mu věřil a nezklamal jsem se.
Kdyby chtěl začínající motorkář sedlat ve městě tenhle model, neudělá chybu. S touhle hondičkou se nemusí ničeho bát, kdyby si nebyl jistý, ona mu pomůže.
HONDA-ADV350
Text a foto: Jiří Roth
Ikona: Mužská věc