Mám rád knihy, kde autor popisuje svůj život. Myslím, že se jim říká biografické, protože jsou plné příběhů a z toho bylo asi odvozeno i slovo biograf, protože v něm taky promítají samé příběhy. Biograf jazzmana Rudyho Linky začíná za hluboké totality, v níž prožil své dětství a dospívání, pokračuje švédským snímkem, v němž si pořídí nevěstu a osvojí cizí jazyk, a následně se přesune za oceán, kde nalezne nový domov plný skvělých muzikantů a další světový jazyk. Volné pokračování se přesune do Čech na rozpadlou ruinu, kterou si koupil místo vysněné nemovitosti v Toskánsku.
Tahle knížka se skvěle čte, protože je dobrodružná, napínavá a zajímavá. Zároveň se čte dost blbě, protože vás nutí neustále klikat na internet a dohledávat muzikanty, o nichž píše, objednávat si jejich alba a následně je poslouchat. Takže ačkoli jde o literární dílo, jeho obsah zasahuje i do hudebního umění a čtenáře obohacuje hned na dvou frontách.
Kdyby vás zajímalo, jak četba probíhá v mém případě, tak já se uvelebím na kanapi, začnu číst, čtu půl hodiny, pak se vrátím, naklikám si na iTunes zmiňované autory, stáhnu si jejich alba, pokračuju ve čtení, skončím, vlezu do knihovny s názvem Jazz a poslouchám. Ta hudba mi najednou pomůže pochopit, co tím ten Rudy myslel, když napsal, že tenhle muzikant má nadání od pánaboha nebo že je nejlepší na svůj nástroj nebo cokoli jiného. Poslouchám muziku, kterou mám sice rád, ale nejsem v ní nikterak odborně usazenej, rozhodně mi chybí ten komplexní přehled a znám vlastně jen notoricky známá jména. Takže nebýt Rudyho, nikdy bych si nepustil muzikanty, které doporučuje, protože bych o nich nevěděl.
Ale tato kniha není samozřejmě jenom o jazzu a muzikantech. Mapuje Rudyho kroky světem a pomáhá čtenáři si uvědomit, že je možné si zařídit život podle svého a šťastně ho prožívat. Sice to může trochu bolet, může to přinést dočasný nekomfort, ale jde to. A to je podle mě to nejdůležitější poselství. Kdo je šťastný a spokojený, jsou takoví i lidé kolem něho. Rudymu Linkovi děkuju za skvělou četbu i poslech a přeju mu, aby mu to ještě dlouho hrálo v tom správném rytmu jako dosud.
Text: Jiří Roth; Foto: Euromedia.cz