Nerozumím sice vůbec ničemu, ale snažím se, fakt… Protože po dlouhé době, je mi hezky…S ním je mi hezky. Nejvíc, když jsme spolu dlouze a beze slov. Navzdory tomu, co a jak to píše na chatu, protože říct narovinu to neumí. Navzdory tomu, jak ledově to působí.

„A co bys tedy chtěl?“

„Nevím.“

„Aha,“ znejistím.

Moje upřímná snaha mu dát volnost a vše, co k ní potřebuje, bere za své. Nějaké noty potřebuju, uvědomuji si. Moc jsem si přála odhodit konvence, vykašlat se na to, co řekne sousedka nebo rodina a ponořit se bez hlavy do víru (vášně)… Ale místo toho se ocitám v husté mlze. Navigace selhala. Na jednom semináři říkali, že každý vztah ti dá zrcadlo, je to lekce, kterou máš zvládnout, abys pochopil… A já brzy pochopila. Nevěřila bych, že mě ve zralém věku ještě stran mužského pohlaví něco překvapí. Nevěřila bych, že se nechám někým ovládnout, manipulovat. Přitom signály přicházely pravidelně, slepec by je prohlédl. První rozcvička na téma ponížení mého ženství, přilítla jako facka z čista jasna.Ve druhém dějství jsme posilovali žárlivost a zkoušeli, jakým pohádkám ještě uvěřím… Třetí pohroma a věřím, že poslední, protože tahle brutální hra má tendenci gradovat, znamenala přesně cílený zásah do srdeční čakry.

Každá epizoda našeho ne-vztahu jako by byla přesně zinscenována a načasována, aby přinesla trýzniteli maximální uspokojení z pocitu, že je pánem situace. Že jeho oběť udělá přesně to, co očekával. První dva zásahy následovalo bezkontaktní období, celé dny a týdny…nic. Pravděpodobně proto, aby získala prostor a čas své zklamání vstřebat a soustředit se na svoji citovou konsolidaci. Jen co trochu pookřála a našla opět půdu pod nohama, ejhle bumerang! Ano, nemusela reagovat na zprávy, na fotky, na tu záplavu komplimentů…Vlastně si to tak i předsevzala a naplánovala. Bobřík mlčení ale pokaždé utrpěl tvrdou porážku, která předznamenala další (předvídatelnou) spirálu událostí.

A napotřetí?

Utřela tisící slzu, do zrcadla zpříma pohlédla a za lekci poděkovala.

„To nechci“, vyryla si do duše. A snad i na čelo, tak aby to viděl každý, kdo se příště o něco podobného pokusí.

Text: Anna D.

Foto: archiv AD