Došlo mi to při usínání. Zhasl jsem lampu a zjistil, že můj vnitřní hlas se mnou nemluví. Samota mě vyděsila, takže jsem začal vyvolávat naše společné chvilky.

„Tuhle ženu nenech odejít,“ radil mi, ale já ji propustil docela snadno.
„Musíš změnit práci,“ ozval se ve chvíli, kdy jsem se v kanceláři zabydlel.
Nikdy se nechoval rozumně. Kromě jiného mě marně nabádal, abych ho bral vážně.
„Promiň,“ skuhral jsem do polštáře – ale dál mlčel. Vstal jsem, otevřel okno a přehodil nohu přes parapet. Ticho.
„Tobě nevadí, když umřu?“ zakřičel jsem a poslouchal.
„Že to říkáš zrovna ty,“ zašeptal můj vnitřní hlas.

Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Pro další povídky na 100 slov stačí kliknout sem.

Text: Dalibor Demel
Foto: Engin Akyurt na Unsplash