Nedočkavostí skoro nespal a ona dlouho vybírala správnou rtěnku. Když ji uviděl přicházet, zase znervózněl. Všimla si, ale už ho znala a věděla, co říct: „Ahoj, miláčku.“

Oddechl si, měla dobrou náladu. Ani nevypadala unaveně.

„Koukám, novej
 prstýnek.“

„Pěknej, viď? Připadá mi byzantskej.“

Chtěl se zeptat, kdo jí ho dal, ale radši mlčel. Propletli prsty a šli do parku. Povídali si a pak sešli z cesty a mezi stromy se objímali. Rozhlížela se mu přes rameno, ale nikdo nešel. Pak kavárna a hodinky.

„Už musím vyzvednout děti.“

„Já taky.“

Scházeli se takhle dlouho. Tak dlouho, že už se ani netrápili.

Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel