„Líza je po smrti,“ oznámil mi Harry. Teď už vím, že projevovat ženě po rozchodu náklonnost, je totéž, jako plivat proti větru. Vyjádřit té, s níž jste strávili kus života, že ji stále máte rádi, je sypání soli do otevřené rány. Není zvědavá na živení plané naděje a bere to jako podraz, schválnost, zlomyslnost. Líza neustále na Harryho křičela: „Chci všechno, nebo nic.“ Nestála o jeho návštěvy, o jeho pomoc, o jeho pozornosti, když pak vždycky někam zmizel. Chtěla, aby Harry byl jen s ní, nebo aby definitivně odešel. Trvala na tom, i kdyby ji jeho rozhodnutí mělo zahubit. Harry se musel rozhodnout. Odešel.

Text: Jiří Roth