Bylo to takové líné dopoledne jednoho deštivého pondělí, nikomu se nechtělo moc dělat, a tak si kolegové v kanceláři středního managementu korporátní společnosti vyměňovali důležité informace ze života. Probrali už víkendové aktivity, hodnotili výsledky anglické ligy a jako téma jim zbývaly už jen ženy. Tři ze čtyř mužů byli ženatí, jeden svobodný žil krátce se svou přítelkyní. Po humorných historkách z partnerského života přišly na řadu choulostivější otázky.

 

„Kluci, objevil jsem na only fans tak boží kočku, že jsem vážně obětoval těch pár dolarů, abych si ji mohl prohlížet. Chcete se podívat?“ Chtěli všichni. Nahrnuli se k obrazovce počítače a jejich kolega jim odtajnil profil nádherné černovlásky s poněkud fádní přezdívkou Sisi. 
„Odkud je?“ zajímal se jediný neženatý.
„Nevím, píše anglicky, možná z Ameriky.“
„Přijde mi, že ji odněkud znám,“ pokračoval zamyšleně neženáč.
Ha ha ha.
Rozproudila se debata na téma prodejnosti krásy a jestli za to má muž platit nebo ne.

Když přišel mladý neženatý manažer večer domů, poseděl chvilku se svou přítelkyní, učitelkou základní školy, a protože se cítila unavená, šla si brzy lehnout. Přítel usedl k počítači a vyhledal profil oné černovlásky. Určitě ji znal. A znal ji dobře. Jestli se neplete, chodila s ním do třídy. Na základce. Simona. Jmenovala se Simona. Přes messenger napsal Vláďovi, spolužákovi ze základky, který měl kontakt na všechny bývalé spolužáky, aby mu na ni poslal číslo telefonu nebo alespoň e-mail. Vláďa odepsal vzápětí: „Sorry kamo, na tu jedinou nemam.“ Mladík se zamyslel, a pak napsal přímo na kontakt uvedený na jejím profilu. Dear Sisi, I think I know you very well. I remember you from primary school. Do you remember me? Michal.

Za tři dny našel ve svém e-mailu zprávu od Sisi, tedy od Simony. Jo, pamatuje se na něho. Co chce? 
No jasně, co vlastně chci? pomyslel si Michal. Přece jí nenapíšu, že se mi líbí její tělo. A jak vysvětlím, že ji znám z only fans? 
Jen mě tak napadlo, co vlastně děláš. Odpověď hodná myslitele. Taková nevěrohodná banalita. Jako odpověď mu přišel udivený smajlík. 
Za další den nový e-mail od Sisi: A co děláš ty?
Michal zajásal. Popsal se jako vedoucí marketingového oddělení velké společnosti. Takže pracháč. 
Chytla se. Kávu?
Ou. Yes!

Viděli se, popovídali si, ona o sobě moc neřekla, o to víc se vyptávala na jeho život, práci, přítelkyni, kde bydlí, kam jezdí na prázdniny, prostě na všechno. Dlouho už se nikdo nezajímal o jeho život tak jako teď Simona. Rozloučili se s tím, že se brzy zase uvidí.
Brzy bylo hned další týden. A hned u Simony doma. Znal ten interiér z jejího profilu. Svěřila se mu, že si sem zásadně nikoho nezve. „Proč tedy mě?“ zajímal se Michal. 
„Mám s tebou své plány,“ zasmála se Simona a odvedla si Michala do ložnice. Tam Michal viděl naživo to, za co ostatní museli platit, a ještě dostal bonus. 

Ten příspěvek Simona hodila na svůj profil před platební bránu. Ve stejný den dostalo vedení Michalovy společnosti e-mail s odkazem na příspěvek a stejný e-mail dostala i Michalova přítelkyně. Dalo by se říct, že pro Michala to byl den blbec. Nechápal, proč na něj nadřízená ředitelka marketingu, Holanďanka Inge tak huláká, ani proč má padáka. A už vůbec netušil, proč od něj odešla jeho přítelkyně. Až večer. Až když otevřel svou soukromou e-mailovou schránku, a tam mohl číst: Moc dobře si na tebe pamatuju Michale. S Vláďou a Tomášem jste se po mně vozili od šestý až do devátý třídy. Plivali jste mi do jídla, kradli jste mi věci, Tomáš ze mě při vyučování strhl tričko. Vláďa mě neustále tahal za vlasy a tyranizoval mě. Ty jsi mi osobně nic neprovedl, ale díval jsi se a smál se. To bylo ještě horší. O to víc, že ses mi líbil. Ty jsi mi vlastně ublížil nejvíc, protože ses mě nezastal. Tak proto to všechno, víš? Abych se pomstila. Snad se ti podaří vybudovat svou kariéru a vztah znovu od nuly. Vím, jaké to je, začínala jsem takto několikrát. Simona    

Text: Jiří Roth
Foto: Ernesto Rodriguez a Victoria/Pixabay.com
Ikona: Mužská věc