„Jdu spát do obýváku,“ sbalila polštář. „Jsem z tebe frustrovaná a úzkostná.“
„Dobře.“
Paralelní etologické soužití skončilo dvojím šplouchnutím.
Uvědomil si vztek, který ale patřil matce – v dětství mu pořád někam mizela. Projel čísla bývalých milenek. Žádné nenapsal, protože věděl, že by je v rámci obranného mechanismu použil jako částečné objekty. Manželka si do něj navíc jen projikuje svého násilnického manipulativního otce, takže je v tom nevinně. Vstal a šel za ní.
Slyšela, jak přichází a s ním i svoboda: Nad svým dětským traumatem zvítězí jen když se propojí se svou agresí. Čekala, až se k ní skloní – a pod dekou pevně stiskla držadlo stejkové pánve.
Pro další povídky na 100 slov stačí kliknout sem.
Text: Dalibor Demel
Foto: Chris Sabor na Unsplash