„Promiňte, mohu si přisednout?“ usmála se na něj v liduprázdné kavárně. 
Čtyřicítka, vypasované kalhoty.
„Jistě,“ odstranil jí z cesty hůl.
Přehodila kabát přes židli a odešla na záchod. Co chce? Líbí se jí? V pětasedmdesáti… Divný… Ale některý ženský mají rády otcovský typy. Čím by tak začal. Kde se tu berete tak sama. Ne, to je blbost. Jestlipak má krajkový kalhotky? Mohli by k němu, manželka je na modlitební skupině.
Ježiš, už jde…
Sebrala kabát a šla se posadit ke stěně: „Nezlobte se, ale potřebuju mít krytá záda.“
„To znám. Průvan, že ano?“ zakonverzoval a s úlevou si vychutnal kafíčko.
Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach, na kytaru hraje Jára Novák.
Text: Dalibor Demel