„S hořčicí, prosím.“

Párkař přikývl a s řezbářským soustředěním odpiloval špičku rohlíku. Přijížděl můj autobus.

„Jakou si…“

„Kremžskou.“

Autobus zastavil a otevřel dveře.

„Dobře.“

Kovový hrot zvolna pronikal do rohlíku. Můj čas bolestivě brzdil, ale něco
 v párkařově nehybném výrazu mě hypnotizovalo. Do pečiva klesal žlutý průjem.

„Promiňte, dal jsem obyčejnou… Mám…“

Autobus dávno zmizel.

„Nemusíte.“

Vysoukal z pařáku párek, držel ho v kleštích a uvažoval.

„Dáme kremžskou… nahoru.“

Z trubky skápla kropenatá hmota, muž dílo zkontroloval a vážně mi ho podal. Všiml jsem si, jak po sobě semínka kloužou a vzdálenosti mezi nimi se mění podle nesmírně důležitého vzorce.

Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach, na kytaru hraje Jára Novák.

Text: Dalibor Demel

Foto: Carlos Esteves na Unsplash