Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. Už v prvním seriálu jsem zdůrazňoval, že miluju celé to dráždivé prostředí vykřičených domů, ale nejvíc mě baví odhalovat osudy žen, jež se vydaly na tuto dráhu.

 

Vzorná manželka Sabina

Posedával jsem s přáteli v baru v Albufeiře, v baru, který vlastnil Bob – Čech, žijící na jižním pobřeží Portugalsku v Algarve už patnáct let. Ze země odešel s rodiči, když mu bylo pět let – nejprve bydleli v Dortmundu, ale když Bobovi bylo dvacet, sbalil raneček a zmizel ve světě, aby se po deseti letech courání usadil v Portugalsku a otevřel si bar. Bob byl studnice vzpomínek a vyprávěl nám o svých životních cestách celý večer. Já jsem ale celé jeho povídání neslyšel. Bylo něco málo po osmé hodině večer, když se v baru objevila trojice hlasitě se bavících mladých žen. 

Posadili se ke stolku, kývli na Boba, ten jim rovnou připravil jejich oblíbený drink, donesl jim ho ke stolku a chtěl pokračovat tam, kde přestal, ale já ho přerušil s otázkou, co to je za ženy. Bob jenom řekl, že sem chodí každé úterý (bylo zrovna úterý), aby se trochu pobavily. Pokaždé zahajují večer stejnou objednávkou, proto i dnes věděl, co jim má naservírovat. A jestli mě prý zajímají, tam mě představí. Když mě vedl k jejich stolku a byli jsme z doslechu přátel, sykl mi do ucha, že kdybych potřeboval, má nahoře malý pokojík. 

Představil mě jako slavného českého reportéra, dívky se zachichotaly a udělaly mi místo. Snažil jsem se s nimi dát do řeči, ale jazyková bariéra se zdála nepřekonatelnou. Anglicky neuměla prakticky žádná z nich, španělsky rozuměly všechny, ale nejlépe mluvila mladá dáma po mé pravici – Sabina. A tak se mě ty ženy různě vyptávaly, já španělsky odpovídal a Sabina mi pak překládala jejich další otázky nebo připomínky. Tak nějak jsme se bavili, když jsem na pravém stehně ucítil letmý dotyk. Otočil jsem se a hleděl do velkých tmavých očí Sabiny, které říkaly vše. Opětoval jsem pod stolem její dotyk a když jsem zaznamenal její zájem, vše jsem už směroval k tomu, abychom se se Sabinou od stolu trhli. 

Zvedl jsem se od stolku a ukázal na prázdné sklenice na stole. „Lo mismo otra vez?“ Ženy potěšeně přikývly a já šel k baru k Bobovi pro objednávku a pro klíč od pokoje. Ani jsem nemusel nic říkat, pochopil okamžitě, jak jsem se zjevil u baru a klíč zabalený v ubrousku položil vedle sklenic na velké plato, které jsem pak odnášel ke stolu. U stolu už Sabina nebyla. Položil jsem plato na stůl, omluvně se uklonil a zamířil k toaletám. V malé chodbičce už čekala Sabina. Popadl jsem ji za ruku a táhl k úzkému schodišti ukrytému za barevným závěsem. Byla tam tma, takže jsem tápal po stěnách jako slepec, než jsme došli na chodbu, kde už jsem nahmatal vypínač. Byly tam dvoje dveře a měl jsem štěstí, že jsem klíčem trefil ty pravé. Za dveřmi byl úzký pokojík se skosenou střechou a vybavený jenom velkou válendou, jednou židlí a sprchovým koutem. Za židlí jsem objevil malou ledničku a v ní láhev sektu, sklenky a nějaké minerálky. To nám ke štěstí stačilo. Pohladil jsem Sabinu po vlasech a chtěl ji políbit, ale uhnula a nechala si jenom dát pusu na tvář. Nenaléhal jsem a pomalu ji začal svlékat.

Nazí jsme se přesunuli do sprchy a já pustil vodu. Sprchování patří k mým oblíbeným předehrám, nesmí ale téct ledová voda. Sabina vypískla a vyběhla ze sprchy, já hned po ní. Zabalila se do ručníku a schovala se pod deku. Vklouzl jsem za ní, nalil nám sekt a zvedl sklenku k přípitku. Ťukli jsme si a začali si tiše povídat. Sabina byla už šest let vdaná. Bylo jí čtyřiadvacet a se svým mužem měli dvě děti. Vysvětlila mi, že má se svým mužem dohodu, že každé úterý má volný večer jenom sama pro sebe, že její muž se neptá, co během toho večera dělá, stejně jako Sabina se neptá, co dělá její muž všechny zbylé večery v týdnu. Není pravidlem, že by si Sabina pokaždé s někým začala, ale stává se to. Jako dnes. Moc se jí líbím a chce se se mnou pomilovat. Ale nechce se líbat na ústa, protože svého muže miluje, a tohle by nebylo správné. 

Odzbrojující zpověď Sabiny mě dojala. Bylo to neobvyklé, ale bylo to upřímné. Choval jsem se co nejlépe, aby nikdy nemusela litovat, že tenhle svůj volný večer strávila právě se mnou.

Zaznamenal: Jiří Roth
Foto: Creative commons
Ikona: Mužská věc