Ačkoli od fatální nehody Michaela Schumachera, kdy si při lyžování nárazem do hlavy způsobil poranění mozku, uběhlo v prosinci sedm let, jeho fanoušci na něho nezapomněli. Jejich zájem o Schumiho možná přiživuje i zaryté mlčení rodiny, která nechce na veřejnost pouštět žádné informace o jeho zdravotním stavu. Ti, kdo tvrdí, že ho viděli, mluví o muži, který se nemůže hýbat a komunikuje pouze očima. Do soukromí rodiny mohli nahlédnout až němečtí filmaři Michael Wech a Hanns-Bruno Kammertonse. Natočili dokument, který ukazuje skutečný stav bývalého šampiona formule 1. Dokument ale dosud nebyl uveden a podle posledních zpráv by se tak mohlo stát snad letos. Našli jsme v archivu text, kde legendární Schumi říká, co ho život naučil.

První vydělané peníze jsem dal svému otci, zasloužil si je. Když jsem nečekaně vyhrál slavný závod F 3 v Macau, ani mě nenapadlo, že bych to šel s týmem oslavit. Věděl jsem, že rodina má finanční problémy, takže ani náhodou.
Jako kluk jsem nikdy nepřemýšlel o slávě, ani o formuli 1. Závodil jsem, protože mě to bavilo, byl to můj koníček. Měl jsem velmi špatné vybavení, ale vyhrával jsem, protože jsem se nezabýval ničím okolo a dával do toho srdce.
Největší chyby jsem udělal na začátku a ve střední části své kariéry. To je přirozené, neuměl jsem v tom chodit a stále jsem se učil.
Jsem rád, že jsem se vrátil do formule. Nebylo to sice tak úspěšné, jak jsme si představovali, ale i tak jsem si odnesl skvělé lekce do života. Jsem vděčný za všechny pozitivní emoce.
Na slávě je pěkné, že jsem byl finančně nezávislý a mohl si dělat, co chci. Negativní stránkou ale je, že se nemůžete chovat jako každý jiný a musíte se věčně skrývat. Všude máte v patách paparazzi, dostanou se na zahradu, na loď… Celkově jsem však byl šťastný. Netušil jsem, že ten čas, kdy přestanu lidi zajímat a budu volný, nikdy nepřijde.
Každé vítězství je jiné, každé vnímáte jinak. Nikdy si na ně ale nezvyknete a neberete je jako samozřejmost.
Nejvážnější nehodu za volantem jsem měl v roce 1999, kdy jsem si v Silverstonu zlomil nohu. Ale oklepal jsem se z toho a nebál se na silnici. Je paradox, že ta nejfatálnější nehoda se vůbec nestala v autě.
Nevím, jaké mám IQ, nikdy jsem si ho nenechal změřit. Jsem jen normální chlápek, který umí řídit o něco rychleji než ostatní.
Média umějí všechno, co řeknete, obrátit proti vám. Jak začnete znát jednotlivé novináře, začnete s nimi vycházet, ale stále platí, že číst články o sobě se nevyplácí. Jen vás to rozhodí.
Občas mě všichni ti lidé hodně unavují. Chci utéct, sednout do auta, jet a jet a s nikým nemluvit.
Když máte hodně starostí a neusmíváte se, lidi o vás začnou říkat, že jste arogantní.
Když někdo říká, že ho rekordy nezajímají, není to pravda. Samozřejmě si všímám, kde jsem v historických tabulkách a kam se můžu dostat. Když jsem ve Spa překonal historický rekord v počtu vítězství, byl jsem šťastný. Ale po pravdě jsem si myslel, že to bude těžší.
Dobře vím, že každý není mým fanouškem. Jsou lidé, kteří mě podporují, jsou lidé, kteří fandí někomu jinému, a jsou tací, kteří mě nemají rádi. To je přirozené a nijak se tím netrápím.
Ayrton Senna byl samozřejmě mým idolem, když jsem byl malý. A podle mě byl i nejrychlejším jezdcem formule 1. Bezpochyby. 
Nikdy jsem neřekl, že jsem nejlepší jezdec formule 1, a ani si to nemyslím. Jsem její nejúspěšnější jezdec, to říkají statistiky. 
Konkurence v týmu jsem se nikdy nebál. Nikdy jsem neřekl, já nechci být v týmu s Coulthardem nebo já nechci být v týmu s Villeneuvem. To oni řekli, že se Schumacherem jezdit nebudou.
Nikdy jsem nečekal na žádné dárky a nikdy jsem žádné nedostával. Musel jsem tvrdě makat, abych vyhrával. 
Nikdy bych nebyl šťastný, kdybych jen sedl do auta a vyhrával závody. Miluji závodění, a abych byl spokojený, musím mít silné soupeře, kteří mě donutí vydat ze sebe úplně všechno.
Občas potkám na silnici nějakého blázna, který mě chce otestovat. Vím, že jsem rychlejší, že to za volantem asi umím lépe než on, ale nerad si na silnicích mezi ostatními něco dokazuju. Jsem řidič jako každý jiný. Mám většinou jedno přání: kéž bych si s tím závodníkem mohl promluvit.
První věc, kterou vždy, když sednu do auta, udělám, jsou pásy. Je to automatické a důležité, bez nich bych si připadal jako nahý. A nevím jak vy, ale já nerad jezdím nahý.
Když jste hodně mladý, tak máte pocit, že když si koupíte to krásné auto, tak si splníte své sny a budete šťastný. Nebudete. To, co vás udělá šťastným, je vaše okolí. Měsíc, hvězdy, čistý vzduch… Jsem šťastný, když jen tak sedím před domem a dívám se na měsíc. Myslím, že příroda je to nejkrásnější, co máme, a zelená je ta nejkrásnější barva. Jen tam můžete najít štěstí.
Vydělal jsem a stále vydělávám hodně peněz. Nikdy je nemůžu všechny utratit. Chtěl bych je použít k tomu, abych ze světa udělal lepší místo. 

Text: Marek Hlava (únor 2014); Ilustrace: Jiří Roth