Nechtělo se mi. Vážně se mi nechtělo. Celý den jsem strávil na stavbě svého domku, nosil těžké trámy, lezl po žebříku nahoru a dolů, cítil jsem každou kostičku v těle. Teď bylo půl osmé večer, byl jsem zaparkovaný na gauči u televize, a najednou jsem se měl zvednout a přesunout do dvacet kilometrů vzdáleného centra, abych se tam nechal masírovat. Ještě kdyby ta masérka přišla za mnou domů, ale jet někam za ní? Fakt se mi nechtělo. Přitom to byl můj nápad domluvit si tuhle pozdní hodinu. 

Snad každý už někdy absolvoval thajskou masáž. Troufám si tvrdit, že většina lidí někde na pláži na lehátku během dovolené. Já osobně jsem si svou premiéru odbyl v Řecku. Nádherná snědá Asiatka mě zlákala. Dal jsem jí peníze, lehl si na břicho a nechal se masírovat. Měla obrovskou sílu, málem mě zatlačila i s lehátkem do písku. Když jsem se otočil na záda, viděl jsem nad sebou ošklivého šikmookého chlapa. To on mě celou dobu masíroval, zatímco dívka dál proplouvala mezi turisty a lákala je k masáži. Byl to dobrý systém. Tenkrát jsem z toho měl jen trochu bolavá záda, takže jsem svou zkušenost už nikdy neopakoval. 

Toho srpnového večera jsem se na thajskou masáž vydal dobrovolně s cílem dokonale zrelaxovat. Mimochodem, co si představujete pod výrazem dokonalá relaxace? Já si představuju blažený stav, kdy je člověk smířený s během vesmíru, nemá žádné potřeby ani touhy, pocity ani myšlenky a jenom si tak existuje ve věčném bezčasí s takovým příjemným mravenčením v břiše. Dokonalá relaxace je prostě něco stěží dosažitelného a lze se jí pouze přiblížit. Takže jsem toho srpnového večera nakráčel do hotelu Maximilian v Haštalské ulici v Praze, kde jsem sjel výtahem do -1. patra a ocitl se v Planet Zen, prostoru, který ležel stranou běžného ruchu, kde čas zpomalil na rychlost tekoucího medu a kde se vnější vjemy omezily na opojnou a uklidňující vůni a na chrámovou hudbu odněkud z Indie, která působila na hluboké struny lidské duše, jejichž vibrace pouštěly do celého těla vlny zklidnění a pokoje. 

Thajská masáž není ani hladivá ani mazlivá. Vlastně mi připomíná stav, kdy se necháte požahat kopřivami. Občas si tuhle proceduru naordinuju – projdu se kopřivami, které pálí jako čert, což vyvolá v organizmu nějakou reakci, která způsobí, že odcházející bolest nahradí takřka slastnou náplastí. Thajská masérka, která v Česku žije už šestnáct let, ale nenaučila se dosud česky, se nepouštěla do žádné konverzace. Jenom se zeptala, jestli už jsem někdy thajskou masáž absolvoval, a pak mi během procedury dávala tlumené pokyny, abych se otočil, posunul nebo lehl jinak. Tradiční thajská masáž pracuje s energií v jednotlivých bodech těla. Terapeutka působí na tlakové body a váhy svého těla využívá k protažení svalů, páteře a kloubů. Díky tomu odstraní napětí a uvolní množství energie ve vašem těle i mysli. To jsem si přečetl na webových stránkách Planet Zen. Nevím, co přesně dělala moje terapeutka – měl jsem celou dobu zavřené oči –, ale já jsem střídavě sykal bolestí a střídavě se propadal do bezvládí. A cítil jsem, že velice dobře fungoval mechanizmus: tlak–bolest–uvolnění. Ty pocity bolesti byly různé podle částí těla, kde se zrovna terapeutka pohybovala. Nejhorší to bylo na zádech, nejpříjemnější na nohách, zejména na chodidlech. Ani tam se to neobešlo bez bolesti, ale byla to bolest jiná, taková příjemná. A byly i chvíle, kdy jsem se ocital jakoby v jiném světě – to když ruce thajské masérky kroužily kolem krční páteře a hlavu jsem měl chvílemi natlakovanou jako papiňák a chvílemi jsem měl pocit, že se odpoutá od mého těla a vznese se kamsi do dálky. 

V péči terapeutky jsem byl něco málo přes hodinu. Když byl konec, lehce se mi točila hlava a měl jsem problém zorientovat se v čase. Jenom jsem se přiblble usmíval a děkoval na všechny strany. Po proceduře jsem se nechtěl ani osprchovat, abych na svém těle co nejdéle udržel vrstvy vonícího oleje a patřičně naimpregnovaný jsem se odporoučel domů. Tu noc jsem občas při otáčení v posteli pořád ještě cítil sílu thajských prstů na svých zádech. Celá ta uvolňující masáž měla dohru ještě druhý den. Dopoledne jsem nebyl prakticky schopen fyzických výkonů. Jenom jsem posedával a odpočíval. Vůbec mi to nemyslelo a jinak běžné úkony jsem vykonával s nadlidským úsilím. Tady jsem pochopil, že jsem udělal chybu. Měl jsem si naplánovat čas tak, abych mohl účinky thajské masáže nechat působit co nejdéle. Neuvědomil jsem si, že nejde jen o tu hodinu na lehátku, ale o dobu, kdy si tělo užívá blahodárné účinky masáže. To je totiž zřejmě její smysl – nechat svět plynout kolem, pohroužit se do vlastního nitra a pobýt pro změnu sám se sebou. Nenutit se do ničeho, nic nemuset. Až příště na tuhle masáž půjdu, určitě si to tak naplánuju.

Text: Jiří Roth; Foto: autor a archiv Planet Zen