Mám ten dojem, že silnice a ulice jsou tu proto, aby se po nich lidé dostali co nejrychleji a co nejplynuleji z bodu A do bodu B. To je smysl automobilové dopravy. Když tak popojíždím v zácpách nebo si koušu nehty za rozvážně jedoucím řidičem v levém pruhu, hledám způsob, jak se uklidnit a nezabít nikoho, kdo mi v tu chvíli přijde pod ruku. A tak jsem vytvořil typologii řidičů, které nejvíc nenávidím:
1. TELEFONISTA. Tenhle člověk se narodil s nadměrným pocitem vlastní důležitosti a trpí mylnou představou, že zbytek světa zajímá, co dělá, co si myslí nebo kde se právě pohybuje. Proto veškerý čas za volantem, zejména v zácpách nebo pomalu jedoucích kolonách, tráví ťukáním zbytečných a nesmyslných zpráv do telefonu. Na první pohled ho poznáte podle zmatené jízdy, náhlých změn směru nebo nelogických zpomalení či dokonce zastavení.
Je to drsné, ale platí zde jediný lék: aby je převálcovala nějaká tatrovka, ovšem tak, aby přežili a pokusili se napravit. Já vím, je to iluze.
2. KUŘÁK. Okénko stažené na tři prsty, hubu přisázou ke škvíře a mohutné vyfukování odporného dýmu. To jsou průvodní znaky tohoto šílence. K tomu si přidejte obřadně vztyčené dva prsty, mezi nimž drží čoudící cigaretu. Proč mi tak vadí? Protože stejně jako potahuje z cigára, tak i jede. Pomalu za všech okolností a nejlépe v tom pruhu, kde nejvíc blokuje ostatní.
Narvat jim to jejich cigáro do zadku a nechat tam dva týdny doutnat.
3. FRAJER SE ZVEDNUTÝM LÍMCEM. Hrozba silnic – dědkové v čepici – je pomalu minulostí. Střídají je mladíci s nagelovanými vlasy nebo vyholenou lebkou, čerstvě vysprchovaní a vyvonění sedící ve své káře v bundě nebo mikině se zvednutým límcem. Hledí upřeně před sebe a vůbec je nezajímá, co se děje za nimi, před nimi, pod nimi, nad nimi nebo vůbec kolem nich. Prostě si jedou svou konstantní rychlostí, do poslední vteřiny v levém pruhu, když potřebují odbočit doprava, a v pravém pruhu, když chtějí jet doleva.
Tihle trotlové by potřebovali pořádně zatřepat svou vylízanou hlavičkou, aby se konečně probrali.
A pak dělím řidiče podle jejich chování za volantem:
1. NEBLIKAČI. Tihle lidé nikdy, opravdu NIKDY nedají blinkr. Proč taky, oni vědí, kam jedou, a vy za nimi se třeba poserte.
2. VÁHAČI. Jejich charakteristikou je, že na zelenou se rozjíždějí se zpožděním a velmi VELMI pomalu, nejlépe tak, že na jedničku dojedou doprostřed křižovatky, tam sešlápnou spojku, vozidlo se zastaví, oni dají dvojku, udělá to cuk cuk a pomalu odjedou, nechajíce za sebou spílající nešťastníky, kteří už projet nestačili. Pozor, platí to i u aut s automatem.
3. URČOVAČI RYCHLOSTI. Je tu padesátka, tak pojedou padesát, pro jistotu 48. A v levém pruhu, abyste jo nemohli předjet. To, že vám rodí žena, umírá tchyně nebo právě proděláváte miliony, vás neopravňuje k tomu, abyste jeli byť jen o jediný kilometr rychleji.
Poznámka pro neznalé: Tachometr v autě ukazuje cca o tři kilometry více, radary mají povolenou odchylku další tři kilometry. V praxi to znamená, že když máte na tachometru padesátku, jedete rychlostí 47 km/h. Klidně tak můžete jet podle tachometru 56 km/h a žádný zákon nepřekračujete.
Ufff, to se mi ulevilo. Děkuju za pozornost, váš David Pata
Text a ilustrace: Jiří Roth