Můj muž vycizeloval k dokonalosti dva prapodivné gramaticko-lingvistické paskvily, ze kterých by se Jungmann s Dobrovským obraceli v hrobě: První spočívá ve zvláštním mixu jednotného a množného čísla v 5. pádě, tedy při oslovení, v případě, že mi chce M. něco vytknout: „Klárinko, můžeš mi říct, co jste nalili do toho dřezu, že zase neodtéká? Klárko, já nechápu, že se vám pořád pletou ty koše na plasty a papír – to fakt po těch letech neumíte třídit odpad? Prosím tě, můžeš mi říct, jak se vám podařilo takhle nacákat v koupelně? Vy tou vodou fakt hrozně plýtváte…“
Já vím, že se mě bojí konfrontovat s mými prohřešky přímo a osočit mě osobně. Zahrnuje proto mezi latentní průseráře i naši dceru a psa a promlouvá ke mně v uctivém plurálu. Je přitom úplně jedno, jestli pes a dítě jsou nebo nejsou v doslechu. Nevím ovšem, jak si s tímhle jazykovým oříškem poradí, až se Kačka vdá a opustí nás (i když ta tvrdí, že než tenhle manželský mordor, zůstane radši do smrti na ocet) a až Vincent odejde do věčných lovišť a zůstaneme s M. sami. Já pevně doufám, že do té doby totálně ohluchnu nebo poprosím Vincenta, jestli by mě nevzal sebou…
Druhá gramatická kuriozita spočívá v tom, že M. nesmyslně nadužívá osobní zájmeno TY. Nejfrekventovanějšími sentencemi a doslova perlami jeho projevů jsou: „Umyl jsem TI nádobí. Pověsil jsem TI prádlo. Vyčistil jsem TI odpad ve dřezu (v umyvadle nebo ve sprše).“ I přesto, že jsem se mu za 20 let společného soužití pokusila nesčetněkrát vysvětlit, že nejsem výhradní majitelkou všech ucpaných odpadů v domácnosti, i nadále ke mně promlouvá jakoby očekával obdiv a poděkování ze to, že MI odmrazil ledničku.
Tak, a teď SI jdu okrájet do dřezu nějakou starou zeleninu. Samozřejmě to udělám BEZ SÍTKA, aby to měl co nejhnusnější, až to PO NÁS bude čistit.
Text: Klára V.
Foto: unsplash.com