Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.

Lucie z Petrových kamenů

Luis Ricardo Falero (1851–1896): Čarodějnice cestují na Sabat (1878).

Lucie měla uhrančivé oči, které se vpíjely hluboko do mužské duše. Nevybral jsem si já ji, ale ona mě. Posedával jsem v křesle a na stolku měl nedopité pivo. Občas jsem se tu takhle posadil a jenom pozoroval cvrkot. Muži proudili kolem mě a okukovali vystavené slečny. Když se někdo chytil, zašel se slečnou do její kóje, aby se odtud nejpozději za půl hodiny zase vynořil a s trochu provinilým a trochu hrdým úsměvem odkráčel do pokročilé noci. Lucie se objevila v chodbě, nejprve mě minula, ale vzápětí se ke mně vrátila a natáhla ruku. „Pojď se mnou,“ pronesla klidným hlasem, který skrýval jistou naléhavost. Pohleděl jsem jí do očí a věděl, že nemohu odmítnout. Odvedla mě do nejzazšího koutu podniku, otevřela dveře a ustoupila, abych mohl projít první. Vešel jsem a překvapením vykulil oči. Ta místnost byla v přístavku budovy, o kterém jsem si myslel, že skrývá schodiště, ale byla to jakási věž čtvercového půdorysu, jejíž původní účel jsem moc nechápal. Podstatné bylo, že místnost měla strop, jako bychom byli uvnitř jehlanu. Přímo pod vrcholem střechy byla umístěná široká postel přehozená umělou kožešinou. Lucie si svlékla lehký župánek a oblečená jenom v kalhotkách si sedla na kolena doprostřed postele přímo pod vrchol jehlanu. Podívala se na mě a já jako omámený přisedl k ní. Pomalu mě začala svlékat a přitom mi sdělovala, že se nacházíme přímo pod pyramidou, která kumuluje vesmírné síly dobra a doručuje je do našich srdcí. Umocněním těchto sil je lidské spojení, co nejtěsnější, při němž dojde k průniku do druhého organizmu. A já jako muž se stanu kurýrem, který ženě vpraví vesmírnou energii dobra přímo do jejího lůna, do místa, odkud se rychle rozšíří po celém těle. Ona mi pak tu energii vrátí ústy do mého těla a oba se budeme těšit z průchodu vesmírné energie dobra našimi těly a odejdeme odsud osvěžení, silní a plní energie. Lucie pevně věřila na moc pyramid, které jsou přirozenými vodiči vesmírné energie dobra. Ukazovala mi malou pyramidu na stole, pod níž měla ovoce, jak tvrdila, už několik měsíců a stále čerstvé. Díky pyramidě. Vesmírná energie dobra jí také dává tolik energie, že nepotřebuje jíst ani pít. Což o to, hubená na to byla, ale že by vůbec nejedla? Tak ano, občas si kus nějakého jídla uždíbne, ale jenom před ostatními, aby nevěděli, že jíst nepotřebuje. Krmila mě těmi pyramidálními teoriemi, takže jsem si málem nestačil všimnout, že jí už předávám vesmírnou energii dobra a uvědomil jsem si to, až když mi ji vracela ústy. Když bylo po všem, Lucie se protáhla jako kočka, vzepjala ruce k jehlanu a poděkovala vesmíru za jeho energii dobra. A já odcházel unavený, slabý a s obsahem energie pod kritickou hranicí.

Text: Jiří Roth
Foto obrazu: Kunsthalle Mnichov, creative commons
Ikona: Mužská věc