Povídky? Nebo pohádky? Či snad – bajky? O sbírce ze světa obydleného povětšinou zvířecími hrdiny patrně nikdy nebude tak docela rozhodnuto. Stejně tak o tom, jestli jsou určené dětem (jak autor naznačuje v jedné z upoutávek na Facebooku) nebo spíš dospělým, kteří si už podobně jako hlavní hrdina příběhu Želva bezdomovec párkrát sundali krunýř a nakonec byli rádi, že velkolepou výpravu za svobodou přežili. Troufám si prohlásit, že tahle rozprostraněnost může sice poskytnout téma pro teoretické úvahy, čtenářům nicméně bude fuk. Přesněji řečeno čtenářům všech věkových kategorií. Sbírka Chytrý osel a jiné povídky – tak dobře, povídky – je totiž v tom nejlepším smyslu „pro celou rodinu“. Příběhy zvířat, lidí, stromů i celého lidstva povstávajícího z drsné, ale svobodné temnoty do osvětleného světa zavaleného povinnostmi a neuhasitelnými touhami jsou totiž skvěle napsané. Neboli tak, že vás bezpečně, zábavně a bez faulů provedou zákrutami peripetií až k finále, někdy fantastickému a zhuštěnému do jediné věty jako v Ptačím karnevalu nebo k celkem realistickému Samuelovu konci v povídce Mrzutý kapr.  

Skryté talenty před rozpukem
A zatímco dětští čtenáři si užijí samotné příběhy s tušením hlubších souvislostí, jejich rodiče a prarodiče mohou spolu s Jiřím Rothem uvažovat v hlubších vrstvách událostí. Třeba o absurdních stránkách bytí nejen vánočního kapra žijícího v iluzorních představách o tom, jak se věci věci mají, zatímco se mají naprosto jinak. O tom, jak osudové zlomy zhusta řídí nepředvídatelné situace, prakticky nad ničím nemáte kontrolu a nakonec zmizíte za docela jiných okolností, než kterým se snažíte vyhnout. Na pozadí klopotného žití se ale můžete i dojmout a uklidnit nad objevem psa Arthura, který v sobě místo očekávaného čichového talentu najde cosi docela jiného a utěšovat se, že své skryté možnosti nakonec objevíte taky, podobně jako straka ublinkávající strachem z výšek. Řečeno jazykem vykoupaným v psychoanalýze, Thanatos i Eros v obvyklém klinči mezi pudem života a zánikem. Nicméně – odkud se tenhle obraz lidsko-zvířecích osudů vlastně vzal?

Ještě jednu, prosím
Věkově pokročilejším čtenářům autor občas trochu zabliká na cestu, když sám vstoupí do děje. Třeba v závěrečné větě příběhu o neklidné želvě bažící po dobrodružství. Stačí tři slova, abychom pochopili, že hlavní částí vybájené duše všech zvířat, stromů a lidstva nevyjímaje – je on sám. A tenhle vtipný, někdy smutný, ale vždycky chápavý rozhovor s autorovou myslí vsoustruženou do zvířecích hrdinů se vám bude těžko ukončovat. Opravdu. Kniha s nádherně vzdušnými akvarely Ivany Kubíkové prošla i zátěžovým testem předčítání jiné osobě před spaním a… Jedinou reakcí po tečce za příběhem bylo „ještě jednu, prosím“. A jestli myslíte, že šlo o dvojici rodič – dítě, tak vás, holenkové, jak by možná napsal Jiří Roth, rychle vyvedu z omylu. Právě že vůbec. Schválně si to zkuste. Ale i kdybyste Z Chytrého osla a jiných povídek před spaním četli svému potomkovi, připravte se na to, že večerka jen tak nepřijde. Ze světa zvířat ve velmi lidských situacích se prostě nikomu nechce. Musíte se dál bavit vtipným a nenápadně konejšivým jazykem a znovu si opakovat, že ať už se vám v životě děje cokoli – nejste v tom sami.

Text: Dalibor Demel
Ilustrace: Iva Kubíková
Ikona: Jiří Roth