„Líza je po smrti,“ oznámil mi Harry. Nejdřív jsem zuřil, že se mi v rámci soukromých katastrof totálně podělalo auto. Na Moravu jsem tak musel vlakem. Nádraží obvykle nestojí přesně na místě, kam jedete. Zjišťoval jsem, jak se dostanu do pět kilometrů vzdáleného cíle. Šel jsem pěšky. Myšlenky se zklidňovaly, nenávisti obrušovaly, lásky zmenšovaly. Není nakonec jen jediný člověk na světě, s kým opravdu musím dožít? Tak proč na sebe víc nemyslím? K čertu se všema Lízama. Harry věděl, co dělá.

Text: Jiří Roth