Vážení milovníci žen!
Vždycky jsem miloval příběhy. Ta jemná vlákna vztahů splétaná do silnějších provázků, z nichž mohou vznikat tažná lana. A od dob dospívání se můj zájem točil kolem žen. Ještě když jsem měl tělo zdravé a ducha nezkaženého, obdivoval jsem krásné, mladé a rozesmáté dívky točící se kolem mě. Bůh mě obdaroval jakýmsi kouzlem, které způsobilo, že jsem vyzařoval něco, co ty dívky ke mně přitahovalo, jako světlo vábí noční můry.
Samozřejmě mé první setkávání se ženami bylo možné označit za povrchní či frivolní, ale byl to nutný předstupeň mých dalších poznávání těchto podivuhodných tvorů. Proč podivuhodných? Protože žena je podle mého názoru a poznání jediný druh ve vesmíru, který dokáže dokonale oddělit tělo od ducha, je-li jí toho třeba. Můj dar v kombinaci se zkušeností ze setkávání mi daly velice brzy pochopit, že nikoli muž, samozvaný vládce planety, ale žena je tím tvorem, který vše dokonale ovládá. Ani fyzické útrapy nemohou muže ničit tak jako nepřízeň ženy. Citové strádání patří k nejhorším a neopětovaná láska je mužem vnímána málem jako zrada. Na druhé straně nic na světě nevlije muži tolik sil do žil jako náklonnost milované osoby. Zlá matka vypouští do světa psychicky zmrzačeného muže, který se bude do konce svých dnů jenom mstít. Naopak milující žena dá svému synovi vše, aby se z něho stal silný, čestný a rozhodný muž milující život a rozsévající pohodu a dobrou náladu.
Čím jsem byl starší, tím větší spektrum žen se mi otevíralo. Dříve – jako ještě hodně mladý – hleděl jsem pouze na věkově sobě rovné, vybíral jsem si ty krásné a dobýval ty sebevědomé. Pak jsem však začal objevovat krásu zralých bytostí i roztomilost ještě hloupých poupátek. I zašel jsem ještě dál. V ženách, které oči mužů zavrhují pro jejich ošklivost či fyzickou nedostatečnost, začal jsem objevovati poklady jiného rázu, a co víc – já je nalézal a vybíral na světlo boží. Líbilo se mi, jak se žena dokáže péčí muže proměnit a jak mu pak mnohonásobně tento zájem vrátí. I objevoval jsem nejen to hezké, ale i ty tragédie, které se rodí z rozkoše nebo živočišné náklonnosti. Vzájemné zrazování a prospěchářství mi drásaly srdce, a už když jsem tyto příběhy přetavoval do svých povídek, cítil jsem se nešťastný a zoufalý. Ale tím, že bych mlčel, bych tyto úkazy ze světa nesprovodil.
Na sklonku svých dnů, ještě než mi zcela potemněl mozek, se mi vyjevila hluboká pravda, kterou jsem měl celý život na očích. Ničit upřímný a syrový cit ukrytý kdesi v hlubinách duše je to nejhorší, co může člověk sám sobě udělat. A přitom nemusí. Je to něco, o čem ví jenom on sám a nikdo jiný k němu nemůže. Mám-li snad vyslat poselství stovky let před svůj čas bytí, pak je to jediné: Chraňte svou duši. Jen vy sami ji můžete pošpinit. Proto si ji chraňte pro sebe i pro jiné. Bude se vám umírat lehčeji.
Váš
Guy de Maupassant
Guy de Maupassant
1850–1893
Těžko říci, do jaké míry se na Maupassantovi podepsal rozvod rodičů, v té době dost neobvyklá záležitost. Matka už nechtěla snášet násilí, kterého se na ní manžel dopouštěl, a raději riskovala své společenské postavení než trpké manželství. V životě Guyho de Maupassanta tak převzal vládu ženský prvek, k němuž budoucí spisovatel vzhlížel celý svůj život. Skvělý vypravěč se prosadil povídkou Kulička – nadčasovým příběhem, který se dočkal divadelního i filmového zpracování –, jež vyšla roku 1880. Nad zrodem fenomenálního spisovatele bděl jiný velikán francouzské literatury, Gustave Flaubert, který se dobře znal s jeho matkou. Síla Maupassantova vyprávění byla v tom, jak dokonale popisoval charaktery jednotlivých postav. Ono je nakonec jedno, kdy nebo kde se jeho příběhy odehrávají, protože právě chování protagonistů je tou nadčasovou hodnotou, která nás dodnes baví a která nás zajímá. On sám měl karty života rozdané docela blbě, když si uvědomíme, jak brzy mu přestala padat esa. Ačkoli byl úspěšný a bohatý umělec, štěstí asi lelkovalo někde jinde než po jeho boku. Protože vztahy se ženami byly jednou z jeho priorit, nakazil se syfilidou, která nadobro změnila směr jeho životní plavby. Povahou dobrodruh s odporem k autoritám a ke svázanosti podnikal dlouhé cesty, o nichž zpravoval ve svých cestopisech. Poslední jeho cestou byl však přesun do ústavu pro choromyslné, kam se dostal po neúspěšné sebevraždě. Co nezvládl sám, zařídil osud o pouhý rok později.
Text a ilustrace: Jiří Roth