Včera měl narozeniny Willie Nelson (* 29. dubna 1933 v Abbottu, stát Texas, Spojené státy americké) a oslavil tak třiadevadesát let na této planetě. Kromě toho, že to je skvělý zpěvák, textař, skladatel, písničkář, kytarista a filmový herec, tak je také zdatný hulič trávy. Nic tím nechci říct a rozhodně tak nepropaguju žádné drogy. Kdysi mi poslal odpovědi na pár otázek, když slavil – tuším – pětaosmdesátiny. 

Nejsem chovatel prasat. Prasata se sice v mé péči měla dobře, ale já jsem si nic nevydělal.

Myslím, že jsem pořád tím stejným chlápkem jako dřív. Možná jsem se ale postupem času naučil, jak ovládat ten hněv a výbušnost, která je prý zrzavým lidem vlastní. Babička mi vždycky říkávala, že budu mít z tvrdohlavosti bolavou prdel.

Věřím, že všechny cesty vedou na totéž místo – bez ohledu na to, kam vedou.

Baví mě golf, ale nejsem žádný Jack Nicklaus. Hraju už asi třicet let. Je to složitá hra. Nesmíte ji příliš řešit. Pokud se příliš snažíte, zkazíte to. V golfu se lze snažit příliš málo i přehnaně moc. Což je dobrá metafora i pro mnoho dalších věcí.

Nemyslím si, že někdo ví víc o tom, co pro mě nebo pro vás bůh naplánoval, než jsme já a vy.

O podvádění jsem začal psát, když jsem byl příliš mladý na to, abych věděl,o čem vlastně píšu – o zlomených srdcích a tak. Myslel jsem si, že píšu o něčem, co sám moc dobře znám, o něčem, co už jsem zažil v minulém životě.

Každý už jsme se znovu narodili snad milionkrát. Jinak to nedává smysl. Jak bychom si mohli být rovní, pokud někde v koutě sedí slepec bez nohou, který to pořád nevzdává a někdo jiný se projíždí v novém cadillacu s jednou holkou na každé straně a s miliony naúčtu? 

Pro Johnnyho Cashe kdysi pracoval chlapík, co se jmenoval Ben Dorsey, a ten měl několik obleků, které mu sám Johnny dal. Jednoho dne se procházel okolo Grand Ole Opry v Nashvillu a přiběhl k němu kluk s kytarou, kterýho považoval za jednu z hvězd, protože měl ten den na sobě jeden z Johnnyho obleků. A kluk se Bena zeptal:„Jak začít, když chci v tomhle oboru taky dělat?“ Ben mu odpověděl: „Je jen jedna cesta, hochu. Začneš úplně na dně – a pak stoupáš vzhůru. S tím, co je mezi, si nezahrávej.“

Svoboda je umění ovládat svůj život. Teď už mi to jde líp než dřív, ale stále se učím hodnotu vyřčení slova „ne“. Toje velmi důležité.

Celý život jsem neustále na cestách. Doma jsem byl nejdýl měsíc. Proto jsem byl také čtyřikrát ženatý. Je dost těžké chtít po manželce, aby byla doma, když já sám se courám po světě.

Otevřenost mi vždy pomohla. Ať už jde o hulení trávy, nebo cokoli jiného. Je prostě jednodušší neomlouvat se za to, kdo jsem a co dělám. Má to co dělat s tím, abych si při přesunu z bodu A do bodu B zachoval zdravý rozum a dále postupoval – a z citronů pořád uměl dělat limonádu.

Když budete myslet negativně, je to jako byste pustili do svého systému jed. Další věc, kterou budete řešit, bude rakovina nebo jiné onemocnění. Snažím se žít přítomností a ničeho nelitovat.

Rozporuplnost je v každém z nás. Není nic špatného na tom, že někdo při vystoupení zpívá Whiskey River a jindy zase Amazing Grace. Když jsem dřív učil v nedělní škole, učil jsem v neděli ráno totéž, co jsem zpíval v sobotu večer. Na tom není nic zlého.

Pokud se na někoho podíváte a začnete přemýšlet, jestli je dobrý, nebo zlý, myslím, že to berete ze špatného konce. Všichni jsme dobří i zlí zároveň.

Krutost je plodem ignorance. Kdybyste tušili, co je pro vás nachystáno, nikomu byste neubližovali, protože vše, co uděláte, se vám mnohonásobně vrátí.

Nikdo jako exmanželka neexistuje. To, že jste spolu měli vztah, a už nemáte a nežijete spolu, neznamená, že to není lidská bytost. Pokud vás chce pozdravit, tak na to má právo.

Monogamii si můžete vyzkoušet. Hodně štěstí. Jsou lidé, kteří tvrdí, že pomýšlet na nevěru je totéž jako být fyzicky nevěrný, takže pokud se na to budete dívat z tohoto úhlu, jsme nevěrní všichni.

Ray Price, moudrý to muž, mi prozradil jednu věc, kterou se v životě naučil. Zavolal mi jen, aby mi ji sdělil, a já se ho tedy zeptal: „A co ses naučil?“ On na to: „Peníze činí ženy nadrženými.“

Necítím se na svůj věk. Cítím se mnohem mladší. Pořád mám černý pásek v GongKwon Yusul. Snažím se co nejčastěji jezdit na kole nebo na koni. V autobuse na cestách cvičím kalisteniku. Zatím to funguje.

Žijeme v době geneticky modifikovaných potravin a růstových hormonů. Nejlepší je začít nakupovat potraviny přímo u lokálních farmářů nebo ještě lépe – když to jde, začít si pěstovat potraviny vlastní.

Text: Jiří Roth
Ilustrace: Hana Rothová
Ikona: Mužská věc