Poprvé jsem slavil až jeho třinácté narozeniny – ostatně stejně jako všichni ostatní, kdo ho v životě poznali. V tehdejším Československu to bylo ovšem opožděně o několik let. Deníky Adriana Molea vyšly v českém překladu až v roce 1988, šest let po imaginárních narozeninách britského literárního hrdiny stvořeného Sue Townsend. Podle jeho deníků se Adrian Mole narodil 2. dubna 1968. Dnes by mu tedy bylo 58 let, pokud je ovšem ještě naživu. V poslední knize, kterou Sue Townsend se svým hrdinou napsala, mu přisoudila rakovinu prostaty a nechala čtenáře, aby doufal, že svou nemoc přežije. Bohužel autorka tu svou nemoc nepřežila a zemřela 10. dubna 2014 ve věku 68 let. Dnes by jí tedy bylo osmdesát let – ano, narodila se ve stejný den jako její hrdina.
Nikdy jsem nepochopil, jak autorka – žena – dokázala popsat tak dokonale rozervanou klukovskou duši. Nastartovala osudy Adriana Molea v jeho třinácti letech, a pak ho sledovala rok po roku až do pozdní dospělosti. Kdybych týpka, jako je Adrian Mole, potkal ve skutečnosti, nejspíš bych se mu posmíval, možná bych ho ignoroval, ale docela jistě bych ho nesnášel. Protivnej ufňukanec, který svým pedantstvím dohání lidi k šílenství. Sebestředný nabob, který má o sobě mínění vysoké jako mrakodrap a přitom je v městské zástavbě jen ošuntělá chatrč. Když ale čtu jeho deníky, zachvacuje mě prapodivná směsice pocitů od bujaré veselosti po nadšené přitakávání životu. Mám všech osm knih deníků, tři z nich zároveň v originále – když se objevila fáma, že vydavatelství Mladá fronta nebude ve vydávání pokračovat, koupil jsem si je v Londýně.
Od té doby jsem je všechny četl mnohokrát. Když píšu mnohokrát, je to proto, že nevím přesně kolikrát. Prostě je čtu pořád. Vždycky mě nastartují, povzbudí a rozveselí a tím se pak dopuji, dokud závan četby definitivně nevyprchá a já pak běžím honem do knihovny, vyrovnám si všech osm knih k posteli a jednu po druhé si s náramnou chutí přečtu. Adrian Mole prožívá svůj život nejdříve v anglickém Leicesteru, později v Oxfordu a v Londýně. Jeho životní kroky jsou jedna zpackaná situace za druhou, nebere to konce, smůla se mu lepí na paty (spíš ji k sobě svým nemožným chováním láká) a on si vykračuje s nejlepším vědomím, jak všechno dělá správně.
Autorka Sue Townsend musela být geniální, když něco takového dokázala napsat. Byla geniální i v tom, jak dokázala udržet kontinuitu vyprávění, jak zážitkům jejího hrdiny nikdy nespadne řemen, jak vtipně glosovala skutečné události, které imaginárního hrdinu formují, jak v jeho chování odhalila všechny nešvary moderní společnosti, jak popsala sociální nerovnosti a maloměšťáctví napříč společenskými vrstvami a jak k tomu všemu ještě dokázala být pořád neuvěřitelně vtipná. Ten vtip přitom vyplýval ze situací, které jsou docela obyčejné a žijeme je my všichni. A ano, uznávám, že moje čtenářská spřízněnost s Adrianem vyplývá i z toho, že jsme vrstevníci a prožívali jsme své pubertální roky v přibližně stejné atmosféře, byť každý na jiné straně železné opony.
Jsem rád, že jsem poznal Adriana a je mi líto, že nevím, jak se teď má. Rád bych ho pozdravil a zašel s ním na pivo, i když bych asi dostal přednášku o momentální politické situaci, která by mi asi nebyla po chuti, nebo bych musel poslouchat nekonečné popisy jeho největšího a nikdy nenapsaného románu. I tak bych mu chtěl potřást rukou a popřát mu hodně štěstí v životě. Budeme ho potřebovat.
Text, ilustrace a foto: Jiří Roth
Ikona: Mužská věc
Susan Lillian Townsend
(2. dubna 1946, Leicester – 10. dubna 2014, Leicester).
Anglická autorka humoristických románů známá především díky sérii o Adrianu Moleovi. Ve třiadvaceti letech prodělala tuberkulózní peritonitidu (zánět pobřišnice) a ve třiceti letech ji postihl srdeční infarkt. V osmdesátých letech jí diagnostikovali cukrovku. S nemocí těžce bojovala a považovala se za nejhorší diabetičku na světě. Kvůli komplikacím spojeným s diabetem byla v roce 2001 uznána nevidomou, což se později promítlo i do její tvorby. Když u ní selhaly ledviny, nastoupila na dialýzu a v září 2009 jí po dvouletém čekání na dárce daroval ledvinu její starší syn Sean. Trpěla také degenerativním zánětem kloubů, kvůli kterému byla upoutána na invalidní vozík. V té době už diktovala svému synovi Seanovi, který pro ni pracoval jako písař. Operace proběhla v Leicesterské všeobecné nemocnici a Sue Townsend v rámci kampaně Národní den ledvin promluvila pro BBC o své nemoci. Zemřela doma po mozkové mrtvici. Herec Stephen Mangan, který ztvárnil hlavní roli v televizní adaptaci Deníku Adriana Molea z roku 2001, uvedl, že ho zpráva o její smrti „velmi zarmoutila. Byla to jedna z nejlaskavějších, nejvtipnějších a nejmoudřejších lidí, jaké jsem kdy potkal.“ Sue Townsend po sobě zanechala manžela, čtyři děti a deset vnoučat.
