„Půjdeš se mnou na tu vernisáž?“

„Copak? Ty mě chceš vzít do společnosti?“

„No, jsi moje manželka, tak…“ 

„Vždyť jsi mě nikdy nikam nevzal.“

„Ale párkrát jo, nelži.“

„No právě, párkrát.“

„Asi se s tebou nemůžu uvolnit. Pořád mě okřikuješ.“

„Protože nesnáším tvůj společenskej pseudoúsměv.“

„Nemůžu za to, že se všude nudíš a chceš odejít o pět hodin dřív než já.“

„To mám do rána poslouchat tvoje žvanění a dívat se, jak prokrvuješ hřebínek před ženskýma?“

„Tak tos nemusela.“

„Neblázni, jdu se oblíct. Jen jsem tě zkoušela.“

„Já tebe taky. Žádná vernisáž není. Zůstaneme doma a uděláme si hezkej večer.“

Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel

Foto: cloudvisual.co.uk na Unsplash