Vzácný snímek Amadís (uprostřed) s mladší a starší sestrou

Bragolas se konečně rozhodl. Až jeho láska půjde na směnu, překvapí ji a vyjeví city na rovinu, jak se na elfa z Plochých plání sluší. A stalo se – vyskočil z houští, právě když si připalovala kahan. Poklekl, aby jí viděl do očí: „Amadís, tětiva mého luku plandá. Nenapne se, dokud neulehneme pod šoumovníkem. Rozumíš?“ Amadís rozuměla, byla to zkušená trpaslice. Pohupovala krumpáčem a čechrala si vousy.
„Promiň, někoho mám,“ řekla. „A pak, jsme příliš jiní.“
Bez otálení sfárala do dolu a zamířila ke štole, kde čekalo jeskynní monstrum. Nebo příliš stejní, napadlo ještě Amadís, než ji něžně sevřely bradavičnaté paže.

Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel
Foto: Brigitta Schneiter na Unsplash