Napadlo mě, že bych se měl podívat po své duši. Dlouho jsem měl pocit, že se mi ztratila. Věděl jsem, že nežije v těle, ale naopak, takže jsem vzal lopatu a zkusil to v parčíku za barákem. Moje duše nesnáší světlo.

Odházel jsem metr hlíny – jen pár žížal. Rozkopal jsem záhon na kruháku. Nic. Vyhloubil jsem spoustu děr, ale nakonec ji objevil. V septiku, v zahrádkářské kolonii. Vypadala uboze a zároveň vyzývavě. Když jsem ji tak pozoroval, ucítil jsem vprostřed hrudníku prázdné místo. A hned potom v hlavě. Skočil jsem za ní do té břečky, objal ji a zaskučel slastí.

 

Z audioknihy 100×100 slov, vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel
Foto: Greg Rakozy na Unsplash