Měli jste stejně jako já léta letoucí stabilní vztah, který se po létech letoucích rozpadl? Chcete randit, ačkoli už vůbec nevíte, jak se to dělá? Jste nuceni se s někým seznámit? Ale jak? Známé jsou rozebrané nebo nemáte zájem. Jak člověk penetruje (klid, ano?) jinou sociální skupinu, než se točí okolo vás? JAK?!

Zdravím Tinder. Mobilní aplikace, kde vidíte fotky holek, jejich jména a věk. Občas tam mají i popisek, abyste se s nimi mohli seznámit trochu víc, ale to stejně moc lidí nečte. Líbí se vám na první dobrou? Hodíte její obrázek prstíkem doprava. Nelíbí se vám? Doleva. Po chvíli swajpování, jak se téhle činnosti říká, se začnete cítit jako robot reagující na první signální.

Když holka kdesi na druhém konci drátů také swajpne doprava, vznikne match. To znamená, že se sobě líbíte zároveň a aplikace vám dovolí psát si. Někomu napíšete. Jste nadšení a vzrušení, co z toho bude. Druhá strana neodepíše. Další match. Zase neodepíše. Se třetí si chvilku něco klábosíte, než to zase utichne. Zkoušel jsem to dlouho. Fakt hodně dlouho.

O dvacet matchů dále a žádné domluvené rande zase Tinder zavírám a vracím se k Netflixu na gauči, protože to je jediné bezpečné místo. Tak přesně v tomhle už žiju měsíce. Možná rok. Celý absolutně na hovno, akorát dostanete jako hladovej pes do mordy kus uzenýho a než se zahryznete, zase vám ho vytáhnou. DOOOOOHHHHHHAAAAAAJJJJJJZZZZZLLLLLUUUU!!!! Co tohle vymyslelo za sadistu? Nebude lepší počkat, až v Japonsku vynaleznou dokonalý robotický partnerky? Já teda čekám. Chci prsatou inteligentní brunetu, co bude mít ráda mýho psa. Tak dělejte. Prosím!

Text: Aleš Harazim