„Líza je po smrti,“ oznámil mi Harry. Slyšel jsem citát Platóna: Muž je jako jezdec na vozíku rozumu, který je tažen dvěma koni – citem a pudy. Jestli chce být muž šťastný na své jízdě, musí se naučit ovládat koně. Jinak ho zavlečou tam, kam nechce jet. Stál jsem v meziprostoru a v bezčasí, za mnou zničené vztahy trvající několik desetiletí, přede mnou další ve fázi dětských krůčků, a říkal jsem si: „Sem jsi chtěl dojít?“ „To já ne,“ bránil jsem se sám před sebou. „To ti mí koně.“ „Pak seš ale jezdec na hovno.“ Posadil jsem se na posteli a věděl, že jestli něco neudělám, tak že neotočím svůj vůz zpátky. Můj smutek hluboko usazený v duši mi tím ale nezmizel. A pochopil jsem, jak se Harry svého smutku zbavil jednou provždy.

Text: Jiří Roth