„No vidíte, motorka,“ zamyslel se psychoanalytik. Pak chvíli mluvil o falickém symbolu a lákavé možnosti ujet v jedné stopě ženám, uzavřený ve svém brnění. Ano, ano. Z motorek sálají hluboké psychologické významy. Symboly novodobých koní, svobody, odvahy, rychlosti, samostatnosti – vlastně všeho, co dnešní muži i jejich legendární vzory potřebují na cestu k dospělosti a ještě mnohem dál. Poslouchal jsem a myslel na to, na co lidé při setkání s psychoanalytiky obvykle myslí: na vztahy. Konkrétně na vztahy k různých motorkám, na motorkářskou nestálost a neschopnost udržet si stálý fungující svazek naplněný péčí, věrností a hormony pohody, který by mě doprovodil až ke hrobu – a teď nemyslím na pomníček u silnice.

Já prostě žádnou vlastní motorku, s níž bych uzavřel obřadní smlouvu u dealera a celou naleštěnou si ji rozechvěle odvezl někam na svatební road trip, nemám. Nemám. Možná jsem ještě nepotkal tu pravou, i když jsem s mnohými z nich prožil krásné, vzrušující, adrenalinové a jinak významné chvilky. Nahaté mašiny, obří cestovní endura, kafáče, s řetězem, s řemenem, s kardanem, Američanky, Evropanky, květy Asie, pohodové, závodnicky nervózní, hlučné, tiché, barevné jako lunapark a střízlivě ohozené stroje všeho druhu. Byla to nádhera a se všemi se kdykoli rád znovu uvidím, díky. Když jsem ale loni poprvé sedl na žluto bílou Moto Guzzi V85 TT (neboli tutto terreno) ozvalo se ve mně něco, o čem jsem se neodvážil zmínit ani životem i klienty omlácenému psychoanalytikovi uvyklému těm nejvýstřednějším výstřednostem světa.

Moto Guzzi V85 TT byla loni novinkou a předcházela ji tak skvělá pověst, že si ji fanoušci značky objednávali, aniž ji viděli, natož aby se jí dotkli. Dost se tančilo už kolem prototypu – dokonce vyhrál hlasování veřejnosti o nejlepší prototyp výstavy EICMA v Miláně v roce 2017 a do předobjednávek testovacích jízd se přihlásilo tolik zájemců, kolik motorek všech modelů Motto Guzzi vyrobí za rok – kolem devíti tisíc. Neboli atraktivní stroj s vnějškově podobným, ale uvnitř totálně přepracovaným motorem a zacílením někam mým směrem. Žádné závodění, talent pro terén, pohoda, dálky, které v klidu počkají, až do nich dojedu a zároveň kombinace tradice a moderny bez hry na Transformers. Stroj s charakterem, s faktorem X.

Takže když jsem si loni svou V85 TT vyzvedl na pražské Vrbovce už sbalený na víkend v Jeseníkách, přemístil bagáž ze zad do hliníkových kufrů – udělalo se mi dobře a ještě líp a úplně skvěle. A po pár dnech, kdy jsem ji vracel, aby na ní mohl rajtovat někdo jiný, kdo nebude chápat její potřeby, kdo jí nebude rozumět a zavleče ji někam do temného lesa a třeba ji bude nutit přejíždět pařezy nebo hůř – bude se snažit proměnit pohodový motor, který nikdy nebude rvát asfalt, v závodní bzučák… Prostě, nebylo to jednoduché, ale život si odvykl ptát se, co přesně bych chtěl, takže jsem odevzdal klíče a se staženým hrdlem vypadl.
No a po roce to přišlo znovu.

Moto Guzzi, V85 TT Travel. Mladší sestra připravená na cesty do dálek už v základu: přídavná LED světla, kufry (kombinace plastu a hliníku), vyhřívané hefty ve třech stupních a větší plexi. Plus nádherná barevná kombinace Sabbia Namib, což určitě něco znamená, ale z téhle motorky sálají dálky, z dálek exotika a z exotiky vzrušení z tajemna, takže si googlování odpouštím ve prospěch tajemství. Verze Travel navíc vyzařuje i trochu sépiovější retro styl, určitě víc než její předchůdkyně v tradičních dakarských barvách italské stáje, a to se mi celkem hodí, protože ani já jsem o ten rok nijak zvlášť neomládl. No a když se usadíte, pustíte do benzinu jiskru a vyrazíte – všechno to začne znovu. Jen trochu, nepatrně jinak, ale dost jinak na to, abyste si řekli „jo, tak tohle to přesně chtělo“.

Snědá Moto Guzzi V85 TT Travel vás rozmazlí ještě o něco víc. A teď v létě v tom rozhodně nejsou jen vyhřívané hefty. Na obou verzích se cítíte jako pasažér limuzíny s rukama položenýma na loketních opěrkách, takže i při denním nájezdu kolem 400 km sesednete jako z masážního křesla. Můžete za to poděkovat chytře vyváženému poměru výšky sedla (835 mm) a řídítek, což zjevně vyhovuje víceru postav – nejen mým 185 cm po ránu. I kolega, který mě doprovázel na postarším géesu, si mou guzzi občas půjčil, aby se zrehabilitoval a zacvičil si na stupačkách vestoje aniž se musel hrbit. No a protože u cesťáku pohodlí prostě potřebujte, máme tu první velké plus. Dalším je ovladatelnost. Tahle motorka nejen poslušně padá do zatáček na pokyn myšlenky a stehen přilepených k nádrži, ale otočíte se s ní na prostoru dětského kolotoče. Rejdem v Mandellu prostě nešetřili. Zato to nepřeháněli s váhou, takže při suché hmotnosti něco málo přes 200 kg není žádná tragédie, když se zapomenete a zaparkujete z mírného kopečka předním kolem k obrubníku, jako já na náměstí v Hořicích.

Kompletně přepracovaný motor připomíná vzácně tolerantní manželku. Zabírá od 1500 ot./min., takže vám nejen odpustí spoustu chyb, ale ani vás nepotrestá lačností. Výrobce skromně uvádí průměrnou spotřebu 4,9 l. Nicméně i v kombinaci města, horského terénu, jízdy ve dvou, polních cest v režimu off road a nekonečného rozjíždění, brzdění a nových rozjezdů při focení si osm set padesátka řekla jen o 4,5 l – důkaz ve fotogalerii. Při jedenadvacetilitrové nádrži to znamená pohodlný dojezd kolem 500 km, což je ve své typové i cenové třídě rarita, stejně jako prakticky bezúdržbový kardan. Převodovka je přesná, rychlosti tam z 99,9 procent defilují jako sochy v orloji, i když alespoň tu mou V85 výjimečně přepadly tvrdohlavé chvilky á la italská ragazza: Neměla náladu na jedničku, jindy zase na neutrál, nicméně trpělivá třívteřinová domluva vždycky všechno vyřešila.

Brzdy od Bremba mají medový nástup, ale když za ně vezmete, v kombinaci s ABS a ASR vás znehybní dostatečně razantně i se spolujezdcem. (Zdravíme paní v bílé Galaxy v obci Pšánky, která vystřelila z parkoviště před hospodou naslepo jako spravedlnost a pokusila se nás odklonit do škarpy.) No, všechno výše popsané umí samozřejmě i loňská verze. Travel má ale v základu větší plexi a přídavná světla. Když jedete za soumraku a pak v noci a navíc v dešti, takové drobnosti prostě oceníte. Ne že by mě obzvlášť trýznilo sejmout komáry vlastním tělem jako loni na verzi TT a pak je přepočítávat na bundě a helmě, ale jako někdejší buddhistický mnich s podprůměrnými vražednými choutkami ohledně hmyzu mi prostě nevadí, když mě v rámci vzdušného proudění většina minihavěti obletí a rozplácnou se fakt jen smolaři. Ještě jasnější důvod ke spokojenosti ale čeká v dešti. S velkorysejším plexi, výkrojemi v nádrži, kam si schováte kolena a s lýtky skrytými za válci, získáváte ochranu před kapkami skoro jako na skútru, takže při mírné přepršce a rychlosti kolem osmdesátky prostě slezete v suchu a zmoknete tak nanejvýš při hledání klíčů od baráku. A samozřejmě, za soumraku a později potřebujete vidět, kam jedete.

Jakmile zapnete plnou LED palbu včetně dvou přídavných světlometů, riskujete, že kolega s halogenkami před vámi přibrzdí a nechá vás, abyste mu zezadu svítili na cestu. Tohle se hodí právě teď, když ze zralé kukuřice vyskakují srnky a kolouchové. Při průjezdu lesem vás to přemlouvá k houbaření a pár desítek metrů před vámi zkrátka tepe věčný den. K tomu všemu přidejte přehledný TFT displej s možností konektivity, (kdo tvrdí, že připomíná diskotéku, nejspíš nejel na Aprilii), na němž si přečtete všechno podstatné, včetně ukazatele zařazených rychlostí, průměrné i okamžité spotřeby a zvoleného jízdního režimu (road, rain, off road). A máte přitom pocit, že vývojáře z Moto Guzzi baví myslet na všechno. Včetně designu a charakteru.

Kdo má rád klasiku, pohodlí a moderní techniku v jednom balíčku, musí počítat se zrychleným tepem. Tohle je jediné enduro na trhu, ve kterém ještě poznáte klasickou motorku. Zvlášť to vynikne, když otočíte klíčkem a sundáte kufry – najednou pod endurovou kůží objevíte úhledného naháče (další důkaz v galerii) a nebýt vysoko posazeného výfuku a předního blatníku, čas se plynule přetočí do dob, kdy za vás ještě motorky tolik nemyslely.

A propos, kufry. Nevypadají špatně, jsou lehké, otevírají se z boku, pravý o objemu 37 l pojme integrálku a hlavně – jsou v základu. Pokud byste si samolepky chtěli lepit raději na originální hliníkové krabice, které jste si mohli přiobjednat už k loňskému modelu, připravte se na další investici, protože nejde o volitelnou výbavu a ty plastové dostanete stejně. Za nosiče si připlatíte 8200 Kč a dva kufry vás vyjdou 32 800, takže cena motorky naskočí o 41 tisíc. Nic proti hliníku, je to stylovka, ale na rozdíl od plastových mají víko nahoře a jsou užší, takže helmu do nich nedostanete. A zkušenost říká, že když to přeženete s nákladem, do pružnějších plasťáků to prostě vmáčknete. Nicméně, jako ve všem: otázka vkusu, nároků a finančních možností.

Samozřejmě, jsou i jiné krásné stroje v kabátě středních endur – Triumph Tiger 800 XR, BMW F 850 GS za Evropu a pak japonské Kawasaki Versys 650, Yamaha Tracer 700 a 900 nebo Suzuki V-Strom 650. Tohle ale není tolik recenze jako spíš popis zážitku. Když jsem tedy po další denní dvoustovce v podkrkonoší večer zastavil před chalupou, sedl si do trávy a poslouchal koncert zvuků, jak se motor pomalu ochlazoval, něco se stalo. Nad řídítky zapadalo slunce, celá ta silueta z pomezí nostalgie a dobrodružství pomalu tmavla a já jsem prožíval něco velmi blízkého absolutní spokojenosti. Kdo nikdy nejel na motorce, možná v tom najde příliš velkou dávku patosu. No, co se dá dělat. Já v tom našel zárodek vztahu. A cosi s psychoanalytickým instinktem v pozadí mi říká, že to bude vážné – a na dlouho.

P.S.
Můj občasný spolujezdec, otec rodiny těsně po padesátce, si po spolujízdě na Moto-Guzzi V85 TT Travel bude dělat papíry na motorku. Protože: „To bublání motoru má stejnej rytmus jako moje hlava – pohoda, romantika, svoboda a klid.“ Kdo chce, může říct amen.

(Na řídítka samozřejmě patří ještě masivní kryty prstů, ale naše předchůdkyně tenhle stroj den před focením položila, takže jsme ruce měli ještě odvětranější než obvykle.)

Technoinfo:
Motor: 850 cm3, V-Twin uložený napříč, vzduchem chlazený
Výkon: 59kW (80 koní) při 7750 ot./min
Točivý moment: 80,0 Nm při 5000 ot./min.
Přívod paliva: elektronické vstřikování
Převodovka: šestistupňový manuál
Homologace: EURO 4
Přední brzda: dva plovoucí kotouče Ø 320 mm, radiální čtyřpístkové třmeny Brembo
Zadní brzda: brzdový kotouč Ø 260 mm, dvoupístkový brzdový třmen

Přední pneumatika: 110/80 -19”
Zadní pneumatika: 150/70 -17”
Objem palivové nádrže: 21 l
Zadní odpružení: tlumič s oddělenou nádobkou
Přední odpružení: USD vidlice s nastavitelným útlumem a předpětím pružiny
Výška sedla: 835 mm
Spotřeba: 4,9 l/100 km, podle redakčního testu 4,5 l/100 km
Suchá hmotnost: 208kg

Cena Moto Guzzi V85 TT Travel: 339 900 Kč
Cena verze TT: od 299 900 Kč

www.motoguzzi.com

Text: Dalibor Demel
Foto: David Sýs