Možná si řeknete, že jsem malicherný blb, ale jestli máte rádi hodinky, třeba mě pochopíte. Začal jsem nosit primky, které dostal táta od své mámy na vojnu. Rok výroby nejspíš 1964. Nijak vzácné, ale já je prodat nechtěl a nechci, mají pro mě úplně jiný druh hodnoty. Přinesl jsem je k hodináři na výměnu sklíčka. Byl z nich paf, celý nadšený, jak krásná je to práce a jak jsou zachovalé. Za tři dny jsem si pro ně přišel a už tak zachovalé nebyly. Z těch škrábanců na číselníku se mi udělalo trochu mdlo, ale hodinář měl jasno: To není ode mě. Pořádně jsem si je prohlédl až doma, našel fotku před výměnou sklíčka a nějak nevím, co s tím budu dělat. Kdyby řekl, jo, pardon, spadly mi, něco s tím uděláme. Stát se může cokoli a možná by ty škrábance znamenaly další příběh o nešťastné náhodě a fér přístupu a tolik mi nevadily. Takhle si připadám jako blbec. Ty hodinky zůstaly skoro 60 let bez škrábnutí a sotva je začnu nosit a svěřím hodináři, dostanou takovouhle pecku. Zatím jsem aspoň napsal primkařům, co nabízejí renovace a čekám na odpověď. No tak to je všechno. Fotky před a po
přikládám. Myslíte, že to přeháním? Možná jo, ale stejně mě to štve.
Dalibor