Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. A já? Já miluju celé to dráždivé prostředí bordelů – i s jeho pasáky a předraženým pitím na baru.
Ngọc, dobře schovaná perla
Dívka se stále usmívala, zatímco si rozepínala knoflíčky u blůzky.
Odbočil jsem z hlavní ulice vedoucí k hotelu Thanh Tung, kde jsme měli strávit ještě jednu noc. Bylo mi vedro, byl jsem unavený a měl jsem žízeň. Coural jsem se vedlejšími ulicemi a vnímal cvrkot vietnamského města Quy Nhon. Pomalým krokem jsem minul otevřené dveře do holičství, když mě něco přimělo, abych se otočil a vstoupil dovnitř. Celé to tam opojně vonělo a mě v tu chvíli začala svědit hlava. Najednou jsem zatoužil, aby mi ji někdo umyl, promasíroval kůži a provoněl. Místnosti vévodily dvě dívky, jedna z nich se okamžitě vrhla mým směrem a ukazovala na volné křeslo. Ukázal jsem, že chci umýt hlavu, ale bylo to zbytečné, horlivě přikyvovala a vtlačila mě do křesla. Drobná Vietnamka mi spláchla hlavu vodou, nanesla tam nějaký voňavý šampon a naznačila, že ho mám nechat chvilku působit. Poloseděl jsem v tom křesílku, vnímal, jak mi tekutina laská hlavu a blaženě jsem zavřel oči. Když jsem je po chvíli rozjímání otevřel – trochu šamponu mi nateklo do oka a potřeboval jsem si ho otřít –, všiml jsem si v zrcadle více té druhé dívky. Nakrátko ostříhaná, trochu vyšší než první Vietnamka, rudé rtíky pořád něco brebentily a rychlostí kulometné palby střídavě odhalovaly a ukazovaly bílé zoubky. Její oči co vteřinu střelily pohled přes zrcadlo směrem ke mně. Usmál jsem se. Stydlivě sklopila oči, aby vzápětí pohlédla znovu do těch mých. Copak se to tu odehrává? pomyslel jsem si. Opět se mě ujala ta „moje“ Vietnamka a začala mi masírovat hlavu. V tu chvilku jsem vypnul, protože to je pro mě abslutní vrchol blaha. Když jsem se vrátil do reality, měl jsem hlavu umytou, voňavou a horký vzduch z fénu mi vysušoval vlasy. Vietnamka se ke mně naklonila a začala mi brebentivě něco nabízet. Nerozuměl jsem jí a chtěl jsem jí naznačit, že mám žízeň a dal bych si třeba to jejich pivo, čaj nebo alespoň trochu vody. Usmívala se a horlivě pokyvovala hlavou. A ptala se, jestli mi to má přinést, nebo její kolegyně. Protože mi fénovala vlasy, ukázal jsem na kolegyni. Ta opět stydlivě sklopila oči. Moje Vietnamka dofénovala a ukázala na kolegyni. Vstal jsem. Nakrátko ostříhaná dívka se usmála a pokývla hlavou. Otočila se a mířila ke dveřím, kterých jsem si předtím nevšiml, protože je ukrýval závěs natažený přes celou místnost. Následoval jsem ji. Holky jsou šikovné, mají tu asi i bar. Za dveřmi byla chodba a z ní vedly několikery dveře. Dívka jedny otevřela – a já se ocitl v malém, skromném kabinetu s jednou pohovkou a sprchovým koutem. Vyvalil jsem oči. Dívka se stále usmívala, zatímco si rozepínala knoflíčky u blůzky. Slováci v takové chvíli říkají: Padla mi sáňka. Rázem jsem vše pochopil. Ty dívky si takto přivydělávají, nebo možná je to naopak – takto si vydělávají a holičství je jenom přivýdělek. Blůzku už měla dole a sahala si na sukni, když jsem jí zadržel ruku. Promluvil jsem. Zkusil jsem to nejdřív česky – jestli náhodou, ale ona česky neuměla – a pak anglicky. Tomu rozuměla. Jmenovala se Ngọc, což prý znamená pearl, perla. Jsou čtyři sestry a dva bratři. Oba bratři jsou v Evropě, jeden v Německu, jeden ve Francii, a sestry se provdaly na jih. Ony dvě zůstaly v holičství a zařídily si vlastní živnost. Ptala se mě na Evropu, protože to je pro ně pořád ještě fenomén. Ale pak se najednou začala vrtět netrpělivostí, protože ona tu vede řeči s cizincem a obchod vázne. Dal jsem jí padesát dolarů a koupil si tak další půlhodinu jejího času, ve které už na řeči moc nedošlo. Zpět na ulici jsem vycházel po všech stránkách osvěžený, jen ten drink jsem si dal až v hotelovém baru.
Asijské sbírky Národní Galerie v Praze
Zaznamenal: Jiří Roth
Foto obrazu:inkdancechinesepaintings.com, autor: Tang Xi Ping
Foto galerie: Online sbírky Národní galerie v Praze
Ikona: Mužská věc