Ženy nikdy nepochopíte

Bydlel jsem se ženou dlouho a fungovalo nám to. Podivuhodně voněla. Navíc ty vůně hodně střídala, takže jsem získal spoustu zážitků. Měli jsme se moc rádi. Večer mě vždycky dlouho hladila a šeptala, že jsem její miláček a má na světě jenom mě. Že nikomu jinému nevěří a nikdy ji nesmím zklamat. Denně mě krmila šunkou a v neděli pro nás pekla kachnu. Každé léto u moře, zima v Alpách. Život chutnal jako mortadella. Nakonec mě ale stejně spráskala a odvezla sem do útulku. Kvůli pouliční podvraťačce, co vyžírá popelnice. Jenže hárala, tak co jsem měl dělat? Ženy nikdy nepochopíte.

Text: Dalibor Demel

Foto: Richard Brutyo na Unsplash