Krásný čas bytí vám přeju. To, že tohle čtete, znamená jediné – zatím jste ještě naživu. Určitě všichni znáte ty bezvadný bonmoty, který říkají, jak je to stáří vlastně skvělý. Stáří je jediný způsob, jak neumřít mladý. Ha ha ha, mlátím se do stehen. Nebo: Jsi starý tak, jak se cítíš. Pak je mi sto let. Nebo: Každý jednou zestárne. Tak to prrr, mě do toho netahejte. Tohle se mě vážně netýká. Já žiju pořád stejně, jakoby konec byl v nedohlednu.

 

Úterý 21. března

První jarní den, konečně. Každé úterý jezdím velké kolečko. Začínám v Příbrami a končím v Mělníku – tedy záleží na tom, kdy vyrazím a jestli se cestou někde něco nesekne na automatech. Jednou jsem strávil hodinu čištěním toho aparátu, jak přijímá bankovky. Bankovky jsou plné sajrajtu a zasírají tu čtecí hlavu. 

Někde kolem Plzně mám naladěnou stanici Vltava, kde začíná jazzové dopoledne s Lubomírem Dorůžkou. Mám jazz celkem rád a Lubomír Dorůžka v pořadu představuje nové desky a mluví o jazzových hudebnících, co dělají, kolim jim je let a kdo právě umřel. Ten pořad je fajn, hezká hudba, spousta informací. Lubomír Dorůžka je už deset let po smrti. 

Jazz mi vždycky připomene Alenu, dívku, se kterou jsem jedno léto chodil. Alena byla taková trochu rozlítaná holka, která se neomezovala na úzké přátelství s jediným klukem, takže během toho léta ode mě různě odplouvala a zase se vracela, a pak mi vyprávěla, co s kým zažila. Zezačátku jsem byl uraženej, ale pak mě to začalo bavit. Ona mě vlastně naučila případné rozchody moc neprožívat a hlavně se za žádnou cenu nesnažit je zvrátit. Takže když mi pak nějaká holka dala košem, jenom jsem pokrčil rameny a OK, tvoje volba. S většinou jsem pak zůstal v přátelském stavu, ale byly i takové, které to nerozdýchaly a zůstaly na mě z nějakého důvodu nasrané. S Alenou ten vztah skončil, protože jsem šel na vojnu a tam jsem chtěl odejít bez závazků, které by mě mohly stresovat, takže jsem se s ní oficiálně rozešel. Ale jí to stejně asi bylo jedno, protože zrovna přebývala u nějakého hipíka, a pak jsem už o ní nikdy neslyšel. 

Čtvrtek 23. března 

Byl jsem na nějaké kontrole u praktické lékařky. Ukazoval jsem jí na ukazováčku asi centimetr čtvereční necitlivého místa pokrytého ztvrdlou kůží. Doporučila mi kožní oddělení. Okamžitě jsem se tam objednal a přišla mi odpověď, že kdykoli po pátém červnu. Taky bych měl jít na nějaké preventivní vyšetření srdce. Tam by mě vzali hned v září. 

Sepsal jsem si s pomocí umělé inteligence seznam všech nemocí, které by u mě mohly následující rok nastat a objednal se na všechna oddělení, která léčbu řeší. Buď v daný termín tu nemoc budu mít, nebo se přeobjednám na termín za dalšího půl roku. Budu tak mít jistotu, že až mi něco opravdu bude, budu už na specializovaném pracovišti objednaný. Přemýšlel jsem, že bych si takto zajistil i pohřební službu, ale ti jsou prý docela rychlí, tak jsem to zatím nechal být.  

Pátek 24. března

Hraběnka mi s velkou slávou donesla urostlou myš. Pochválil jsem ji za její iniciativu a ona mi ji za doměnu odnesla do postele. Teď už jsem jí ovšem nemohl vynadat, když jsem jí jednou pochválil, že jo. Očekávám, že následující dny budu vyklepávat z peřin zardoušené myši a trpělivě Hrabence vysvětlovat, že takhle teda ne. Mám ji rád a chovám se k ní jako k člověku, ale je to holt trochu nefunkční.

Zapojil jsem celý ostrovní fotovoltaický systém, který jsem si pořídil. Původně to byla jedna baterie a jeden panel, já jsem si koupil panely hned dva, abych měl dost energie. Teď nevím, co s ní. U baterie mi neklesla ani čárka, a to jsem dobil všechna možná zařízení a ještě u toho svítil. Musím si pořídit měnič napětí a zkusím, jak bude přes baterii fungovat zásuvka na 220V. 

Začínám objevovat kouzlo bydlení našich předků, kteří neměli žádné domovní přípojky a přesto žili dlouho a spokojeně. Jakmile se necháte připojit na cokoli, stanete se štvancem složenek. Poslední myšlenka před smrtí tedy nebude zřejmě nějaké životní moudro, ale strach, jestli jsem stačil zaplatit všechny složenky. 

Vlastně jeden závazek mám, a to je wifina, ale naštěstí nemám smlouvu na nějakou dvouletou dobu, ale když se rozhodnu, tak to můžu kdykoli zrušit. Teda aspoň doufám. Moje zkušenost s mobilními operátory je taková, že novou službu si může člověk zřídit během vteřiny po telefonu a klidně místo něho může zavolat chromá babička, ale výpověď se táhne týdny a ještě musíte neustále dokazovat, že jste to opravdu vy, kdo tu službu ruší.

Večer jsem zjistil, že mi Hraběnka vyházela z police všechny láhve s tvrdým alkoholem, mrcha jedna pomstychtivá. Když jsem na ni začal řvát, tak pochopitelně zdrhla, ale počkej, až se mi dostaneš pod ruku.    

Text: Jiří Roth
Foto: pixabay.com
Ikona: Jiří Roth by DALL.E