Muži se v pohledu na prostitutky dělí na dvě skupiny: Jedni tvrdí, že nebudou platit za něco, co mohou mít zadarmo, druzí oceňují snadnost výběru a dostupnost žen, na které by si jinak netroufli. Už v prvním seriálu jsem zdůrazňoval, že miluju celé to dráždivé prostředí vykřičených domů, ale nejvíc mě baví odhalovat osudy žen, jež se vydaly na tuto dráhu.

 

Lucca – dobře zabalený dortík

S touhle aktivitou jsem se nikdy dřív a nikdy potom už nesetkal, jen v tom městě a v cizí zemi. V zahraničí obvykle moc neexperimentuju, ale čím blíže našich hranic, tím více si dodávám odvahy vyzkoušet něco neznámého. V hotelové hale jsem čekal na lidi, s nimiž jsem měl schůzku a dal se do řeči s jakýmsi mladíkem, který tam čekal na nějaké děvče už asi dvě hodiny po hodině, kterou si domluvili. Nejdřív byl neklidný, pak naštvaný a pak už se jenom nudil, tak mě zatáhl do hovoru. Jak jsme se tak bavili, vypadla z něho nějaká poznámka o limuzíně s překvapením. Byl jsem zvědavý, tak zašátral v kapse u džínů a podal mi barevnou vizitku. Bylo na ní vyobrazené loterijní kolo, velké auto a trochu legrační obrázek pin up girl. Chtěl mi o tom říct víc, ale najednou se vymrštil, pravil, že tu vizitku už určitě nebude potřebovat, rozloučil se a běžel se vrhnout do náručí snědé dívce, která právě vstoupila do hotelové haly a zmateně se rozhlížela kolem.

Večer jsem seděl u hotelového baru, převracel v prstech vizitku a přemýšlel, jestli mám zavolat, nebo ne. „Vyzkoušíte to?“ usmál se na mě barman. „Oč jde?“ zeptal jsem se ho. „Objednáte si limuzínu a ona přijede s dívkou. Ale jak bude vypadat, to je překvapení. Když nastoupíte, potvrdíte objednávku a běží vám taxametr. Můžete i nenastoupit, ale pozor, ty holky vás umějí vlákat dovnitř.“ Barman se znovu usmál a odplul obsloužit další hosty, zatímco já jsem už vyťukával do klávesnice mobilu číslo z vizitky.
Limuzína dorazila za pětadvacet minut. Portýr mě nenápadně upozornil, já mávl na barmana na rozloučenou, on mi gestem popřál hodně štěstí a už jsem si to vykračoval ke kraji chodníku, kde trůnil dlouhý černý lincoln. Jakmile jsem se přiblížil k autu, dveře se otevřely. Nakoukl jsem dovnitř a na zadním sedadle viděl nějakou ženu. Měla vějíř před obličejem a sametovým hlasem mě vybídla, ať nastoupím, že jí táhne pod sukýnku. „A kdo jsi?“ otázal jsem se poněkud nejapně. „Ta, kterou sis objednal.“ No jistě, vzpomněl jsem si na barmanova slova o lákajících děvčatech. Nechtěl jsem hrát před hotelem Hádej, kdo jsem? a nasedl jsem. Dívka proti mě spustila vějíř a já hleděl do těch nejhlubších očích, jaký jsem kdy spatřil. Představila se jako Lucca a hned nalila šampaňské. Pravé a pěkně drahé. S nervózním úsměvem jsem si přiťukl a snažil se nevnímat pomyslný vrčivý zvuk rychle se otáčejícího kolečka taxametru.

Lucca byla profesionálka se vším všudy. Nenechala muže ani na vteřinu nějakým pochybnostem a hned po přípitku se dala do práce. Musel jsem ji brzdit, abych nebyl během minuty úplně nahý. Lucca byla pěkná holka, jenom tváře měla maličko zjizvené po akné, ale to jí na příjemném vzhledu neubralo. Když viděla, že se nevrhám do akce po hlavě, zvolnila a začala lehce konverzovat. Uklidnil jsem se, trochu si od ní odsedl a zadíval se jí do očí. Uviděl jsem nejdřív otazníky, ale pak uvolnění. Zasmála se a podala nám opět sklenky. Jezdit v limuzíně jako překvapení jí náramně bavilo. Asi rok před tím pracovala v klubu, ale nějak se nedokázala smířit s tím, že si tam muži vybírají dívky jako housky na krámě. V klubu se seznámila s bývalým jazzovým hudebníkem, který rozjížděl tuhle novinku ve městě. Takový luxusní eskort s překvapením. Dortík zabalený tak, že není vidět, co je uvnitř. Pro spoustu mužů to je jednak zábavná hra a jednak způsob, jak zůstat inkognito. Za volantem limuzíny sedí pokladník, řidič a bodyguard zároveň. Hned mě napadlo, že by to šlo krásně zneužít a okrádat chudáky turisty, ale Lucca to nechápala. Proč by to dělali? To by se povedlo dvakrát třikrát a měli by je. Zastyděl jsem se za své uvažování. 

Lucca byla báječná. Strachoval jsem se trochu o účet, ale řekla, že se minuty neměří, platí se od úkonu. A ona může jezdit autem po městě tak dlouho, dokud ji nezavolá jiný klient. Její zaměstnavatel provozoval ve městě tři limuzíny, když byla událost, která přilákala do města více mužů – typicky veletrhy nebo fotbal – najímal si další tři vozy. Lucca tvrdila, že se v limuzínách střídá asi deset dívek, ale většina z nich, když nejezdí v autě, tak si vydělává v klubu. To Lucca chodila do práce jenom sem. Říkala, že peníze nepotřebuje. Její tatínek je lékař, poměrně věhlasný odborník, a peněz má jak šlupek. Tak proč tohle řemeslo? Jen tak. Líbí se jí to. Baví jí to. Je to zábava. A co přítel? Nemá a nepotřebuje. Říkala, že je ráda sama. Nebo naopak v hodně bujaré společnosti. Být s někým jen tak a starat se, jestli má ten druhý co k večeři ji prý nebaví. A asi nikdy nebude. A jestli chce děti? No jasně, ale nejdřív za pět let. Do tý doby s partnerstvím nehodlá ztrácet čas a energii. 

Na postranním sloupku něco píplo a zablikalo modré světýlko. Lucca zvedla sluchátko a mlčky si poslechla, co jí řidič říkal. Přitakala, zavěsila a pohladila mě po ruce: „Díky Džordžíno. Hodíme tě teď do hotelu, jo?“

Zaznamenal: Jiří Roth
Ikona: Mužská věc
Foto: art-now-and-then