Lidé mají hluboko v sobě ukryté různé představy a touhy. A i když tyto touhy nikdy nespatří světlo světa a nikdy nedojde k jejich uskutečnění, mohou i tak ovlivnit život toho, kdo je v sobě ukrývá. Hrdinové povídek knihy Smrtelná touha ty svoje představy uskutečnili. Když si jejich příběhy přečtete, možná vás napadne otázka, jestli to stálo za to. Odpověď nečekejte. Tu si musí každý najít sám.
Vánoční svátky v rodině Morových byly určené hlavně dětem. Dospělí se na ně příliš netěšili. Důvod byl prostý. Po tolika letech manželství jejich vzájemný vztah značně ochladl. Paní Morová se pro pana Mora stala dávno neatraktivní, vadilo mu na ní spoustu věcí včetně toho, jak mluví, dýchá a pohybuje se. Ve svých dvaačtyřiceti letech toužil po ženě mladší, atraktivnější, krásnější, po ženě, se kterou by chodil do společnosti, mezi přátele, po ženě, se kterou by si užíval dovolených. Pan More při svých představách ovšem zapomínal na to, že ani on není zrovna ideální manžel. Příjmy měla rodina těsně nad hranicí životního minima, paní Morová nepracovala, čas trávila doma a starala se o dvě dívky a jednoho chlapce, které spolu s panem Morem přivedli na svět. Pan More pracoval jako úředník na dráze, kde vypravoval nákladní vlaky. Na stejné železniční stanici dělal už jedenáct let a znal tam každý hřebík. Málokdo si také dovedl představit železniční stanici bez nevýrazné tváře pana Mora. Pan More nevydělával příliš a tak na vánoce nakupovala paní Morová dárky už od ledna, aby se náklady rozložily do celého roku. V srpnu se jí podařilo koupit na tržnici pro nejmladší dcerku panenku Barbie. Byla velmi krásná. Paní Morová ji už tehdy zabalila a pečlivě uschovala, aby ji žádné děcko nenašlo. Pan More také myslel na svou nejmladší, když kupoval v jiném obchodě, a v jiném měsíci jinou panenku. Byla to pouhá napodobenina Barbie, ale panu Morovi se docela líbila a nebyla ani příliš drahá. Nejstarší dcera přemýšlela, co dá své mladší sestře a nakonec se rozhodla, že jí koupí panenku. Podobnou panenkám Barbie, po které nejmladší dítě rodiny Moreů už dlouho toužilo. Když na Štědrý večer došlo k vybalování dárků, mohla se nejmladší dcera štěstím zbláznit, když na ni z haldy balicích papírů jukaly hned tři panenky Barbie.
Boží hod vánoční naplňoval pana Mora neobyčejným klidem. Bydleli daleko od svých příbuzných a na návštěvy tedy nechodili. Celý den strávil pan More v křesle u televizoru a četl některý z románů z edice pro ženy, které měl velmi rád. Příběhy z červené knihovny mu přinášely naději, že se jeho život změní. Vždyť jejich hrdinům se to stávalo pokaždé. Na každého někde čeká to jeho štěstí. Jen být připraven.
Pan More byl zabraný do příběhu mladé a chudé dívky, které se právě dvořil syn majitele továrny na cukrovinky. Ucítil, jak ho někdo tahá za rukáv. Pan More se odtrhl od knihy. Vedle něj stála nejmenší dcerka. V náručí držela tři panenky: „Která se ti nejvíc líbí?“ Pan More nechtěl zkazit dcerce radost a pozorně si tedy panenky prohlédl. Musel přiznat, že nejhezčí je ta, kterou koupila paní Morová. Panenka s velikýma modrýma očima, zrzavé vlásky jí splývaly do půli zad. Ukázal na ni. „Tahle je nejhezčí.“ Dcerka si panenku pozorně prohlédla a pak ji otci podala: „Tak si ji nech.“ Pan More se usmál, položil si panenku do klína a pokračoval ve čtení.
Den se chýlil ke konci. Paní Morová ohřála řízky od včerejší slavnostní večeře a dala je na stůl. Děti se na ně vrhly. Řízky pro ně byly stále sváteční pokrm. Než se stačil pan More vzpamatovat, byly ty tam. Zbyl na něho pouze bramborový salát. „Musíš si pospíšit,“ řekla paní Morová a její manžel se zachmuřil. „Kdyby si jich udělala víc, nemuseli bychom se o ně přetahovat. Jsou přeci Vánoce,“ namítal pan More. Začínal být naštvaný. Zítra je poslední den volna a ještě ke všemu si ani nemůže vzít k jídlu co chce. Paní Morová hodila manželovi demonstrativně vlastní nedojedený kus masa. „Kdybys vydělával víc, nemuseli bychom se žinýrovat,“ nabíral na síle hlas paní Morové. Děti si odešly hrát. Znaly tyhle výstupy rodičů a vůbec na ně nebyly zvědavé. V kuchyni zuřila hádka. Pan More odmítl nedojedený řízek své choti a ona ho už zpět nechtěla, protože ji přešel hlad. Nakousaný řízek putoval z okna na ulici, kde se na něj lačně vrhl vypelichaný kocour. Pan More smutně přihlížel, jak řízek mizí v jeho útrobách. Práskl dveřmi od kuchyně a zabořil se do křesla v pokoji. Něco ho tlačilo do zad. Nadzvedl se a vyndal panenku. Tu, kterou si vybral. Pozorně si ji prohlížel. Výrobce dbal na každý detail. Hezky tvarovaná tvář a v ní ústa v mírném úsměvu. Ten úsměv byl laskavý a sliboval vzrušující zážitky. Tedy pokud by patřil živé dívce. Veliké modré oči lemované dlouhými řasami a zrzavé vlasy. Panenka byla oblečena do sportovního kostýmu a pod bundičkou se skrývala malá ňadra. Pan More zvedl oči. Byl v místnosti sám. Pomalu panenku svlékl. Představoval si, jak by panenka vypadala, kdyby najednou ožila. Malá pevná ňadra s vyzývavými bradavkami. Štíhlé bříško ústící do bělostných spodních kalhotek. Ty se pan More zatím neodvážil svléknout. Dokonale vytvarované byly rovněž dlouhé nohy. Ta panenka byla skutečně velmi krásná. „Můžeš si ji vzít do postele.“ Pan More si vůbec nevšiml, že přišla nejmladší dcerka. „Má ještě nějaké jiné oblečení?“ snažil se zamluvit fakt, že je panenka svlečená. Holčička odběhla pro další šatičky. Pan More navlékl panenku do dlouhých sametových šatů. Byla ještě krásnější.
Hádka byla minulostí a vztek z pana Mora pomalu vyprchával. Do místnosti vešla manželka. Usmála se na dcerku, která seděla tatínkovi na klíně a společně oblékali panenku. Pan More měl nad panenkou skloněnou hlavu, ale ve skutečnosti pozoroval manželku. Usedla do křesla a z košíku vyndala pletení. Mastné vlasy, jak stála nad plotnou, květovaná zástěra jen s obtížemi skrývající veliký zadek. Neforemné nohy oblečené do silných punčoch. Nad boky se jí vlnily faldy a na krku se jí začala dělat třetí brada. „Panebože, vždyť jí není ještě ani čtyřicet,“ pomyslel si pan More. Ze vzhledu své ženy byl smutný. Znal ji přes dvacet let. Zabrousil ve vzpomínkách do té doby. Jeho žena patřila k nejkrásnějším dívkám ze vsi. O její přízeň usilovali chlapci ze širokého okolí. Ona dala přednost panu Morovi. Kolikrát ho napadlo, proč asi? Netušil, že jeho žena měla velikou lásku, fešáka z vedlejší vesnice. Byl to frajer a holky na něho letěly. On ale miloval dnešní paní Morovou. Jenomže se neuměl chovat. Na vojně vyvedl nějaký průšvih a na dva roky ho zavřeli. Paní Morová se uchýlila ke svému současnému choti. Nejdříve proto, aby měla pokoj od ostatních nápadníků a protože si myslela, že pan More je neškodný. To byla víceméně pravda. Pan More byl neškodný, ale ne imunní vůči vnadům krásné dívky. Dříve nebo později k tomu muselo dojít. Hned při druhém milování počali dítě. Paní Morová si uvědomila, že je v tom. Nejen v jiném stavu, ale v pasti společenských vztahů. Bylo nemyslitelné si pana Mora nevzít. Dnes spolu odžívají vztah plný napětí z doby, která jim nedovolovala žádné přilepšení.
Paní Morová vzdychla. „Jdu spát,“ oznámila a obrátila se na děti. Ty věděly, že je to povel i pro ně. Odešly se spořádaně umýt. Paní Moreová odcházela z pokoje a krátce se zastavila u svého muže. Očima se tázala, co bude dělat on. „Já přijdu,“ slíbil. Odešla. Pan More ještě chvíli seděl a upíral oči do prázdna. V rukách stále držel panenku. Znovu si ji začal prohlížet. Kdyby se najednou ocitla vedle něho dívka stejně krásná jako je ona. Pan More se zasnil. Prsty ohmatával pevné tělíčko plastové panenky. Bylo to, jako by přejížděl po těle skutečné dívky. Najednou se zarazil. Co kdyby ho někdo viděl? Odložil panenku na stolek a následoval svoji manželku. Bylo mu to jasné. Chtěla se udobřovat. Znamenalo to pro něho namáhavý akt. Důkladně se umyl a s povzdechem zalezl do peřin na své polovině manželské postele. Na rameni ucítil ruku své ženy. Měl chuť se milovat, ale ne s ní. Chtěl by mít vedle sebe dívku tak krásnou, jako je panenka Barbie. S ní by se miloval rád. Pevně stiskl víčka a začal si představovat, jak pomalu svléká onu neznámou mladou dívku ze šatů. Vzrušil se. Paní Moreová byla příjemně překvapena. Jindy to trvalo mnohem déle. Manželé Moreovi se milovali. Pan More se snažil příliš své ženy nedotýkat, aby si nepokazil dojem ze svých představ. S vypětím všech sil se vzepřel nad paní Moreovou a pronikl do ní. Slastně vydechl. V jeho mysli mu právě podlehla krásná zrzka. Ve snu si představoval, jak líbá její ňadra, což u paní Morové nemohl. Věděl, že v tu chvíli by jeho mužnost poněkud ochabla. Urputně se pohyboval vpřed a vzad. Jeho vzrušení stoupalo a síla v rukou ochabovala. Paní Morová si strhla svého muže na sebe. Teď už to bylo jedno. Pan More byl příliš vzrušený na to, aby selhal. Vlepil paní Morové uslintaný polibek. Byla v sedmém nebi. Nepolíbil ji už několik týdnů. Pak dosáhla vrcholu a téměř vzápětí její manžel. Byla šťastná. Byl nešťastný.
Ačkoliv se miloval s vlastní ženou, připadal si, jakoby se právě dopustil nevěry vůči své zrzavé panence.
Text: Jiří Roth
Ilustrace: Iva Coubic
Ikona: Mužská věc