Co by nám vzkázali významní muži a ženy, kteří už zmizeli ze světa? To nevíme, ale můžeme si ledacos představovat na základě toho, co řekli a co si o nich myslíme. A napsat dopisy z jámy času a druhého břehu za ně. Snad nám to jejich stínoví autoři prominou.

Příhody Toma Sawyera a Huckleberryho Finna jsem v dětství četl mnohokrát, stejně jako jeho skvělé povídky. Byl to úžasný vypravěč, i když v současné době by se asi se zlou potázal: jeho texty jsou na dnešní dobu velice rasově nekorektní. Narodil se v listopadu a s oblibou říkal, že jeho narození souviselo s Halleyovou kometou, která v tom roce prolétala na dohled Země, a že si jej i odnese na věčnost, až se objeví podruhé. A to se také stalo.  

Milí Evropané,

Myslím, že není nic důležitějšího v životě než upřímnost. Nikoli upřímnost vůči ostatním, jako spíš upřímnost vůči sobě. Bez takové upřímnosti a bez schopnosti přijmout pravdu je člověk ztracen v bludišti svých démonů. Vyrůstal jsem na jihu, v době, kdy otrok byl něco jako domácí zvíře a pro nás děti to bylo něco zcela přirozeného. K vlastnímu názoru na otroctví jsme se museli dopracovat prostřednictvím bolestivě nabytých zkušeností. Černoši byli zvyklí, že jsme jim říkali negr, nebo špinavej negr, a soustředili se spíš na to, jak se dostat z otroctví. I v tom byla jistá upřímnost, a když jsem pak pobýval v Evropě (celkem jsem tu strávil více než deset let), byl jsem překvapený, jak zdejší lidé svou nenávist ukrývají za ušlechtilé pojmy. A dnes jsem překvapený, jak jste tuto vlastnost dovedli k dokonalosti a že se uchytila i u nás v Americe. Vždyť co se změní, když muži tmavé pleti řeknu místo černoch Afroameričan? Vůbec nic, kromě toho, že budu naštvaný, protože mě má vlastní vláda nutí se přetvařovat. A já rozhodně nejsem rád naštvaný.  

Celý svůj život jsem považoval humor za jediný způsob, jak prožít život důstojně. Humor vám přináší do života zábavu a lehkost, takže i nudné věci tímto úhlem pohledu získávají jistou atraktivitu a životní peripetie se snáze překonávají. Bohužel ten vousáč, který nás tady na zemi vodí jako loutky, si toho mého životního přístupu všiml a snažil se, seč mohl, aby mě pořádně vyzkoušel, jak moc to myslím vážně. Přežil jsem všechny své sourozence a tři ze čtyř svých dětí. Přežil jsem vlastní ženu a nechybělo mnoho a přežil jsem málem i svou vlastní smrt. Naštěstí můj život byl přímo napojený na Halleyovu kometu, takže jak mě na svět přinesla, tak mě z něho zase vzala. Odmala jsem tedy znal dobu, která je mi tu na světě vyměřena, a snažil jsem se ji co nejlépe využít. Zřejmě i proto jsem se vrhal do všech dobrodružství, což mi následně přinášelo nemalé problémy, zejména finančního rázu. Ale jenom díky tomu jsem mohl odhalovat tajemství lidské duše a dopředu odhadovat, jak se lidé kolem mě budou chovat, což jsem následně zúročil ve svých povídkách. Naučil jsem se přitom jednu věc: člověk se nemá nikdy do ničeho pouštět ze zištných důvodů. Nikdy nemá nic očekávat. Jedině tak bude schopen věnovat se svým činnostem naplno. 

Můj dobrý přítel Nikola Tesla by nikdy nebyl tak dobrý vynálezce, kdyby koukal jen na zisk. Ale právě jeho oddanost a upřímnost způsobily, že se o něho postaral mocný průmyslník George Westinghouse, pod jehož ochrannými křídly mohl produkovat jeden patent za druhým. A víte co? Jeden čas jsem se u Tesly potkával i s vaším krajanem Antonínem Dvořákem. Moc milý a zábavný chlapík. 

Tehdy jsem poznal také spoustu lidí – příživníků – stylizujících se do nějaké role, jen aby z toho vytřískali nějaký kapitál. Já osobně jsem několikrát zkrachoval a bůh ví, že jsem neměl v úmyslu vracet věřitelům ani cent. Proč taky? Na onen svět si stejně nikdo nic neodnese a vlastnictví jenom svazuje. Jenomže můj dobrý přítel Henry Huttlestone Rogers, ředitel společnosti Standard Oil, byl jiného názoru a přiměl mě, abych naopak všechny řádně vyplatil. Nu uznávám, taky to nebyl špatný pocit, být nezadlužený, ale při představě, jakou námahu mi to dalo, se ještě dnes trochu ošívám. Navíc tím ve mně trochu potlačil tu upřímnost, s níž jsem životním pohromám do té doby čelil. 

Víte, lidé jsou jenom na vrcholu vývoje živočišné říše. Což znamená, že jejich chování se řídí poněkud jiným řádem než tím, které si vymyslel člověk. A vzpouzet se tomu přírodnímu řádu je přinejmenším pošetilé. Všichni živí tvorové jsou hnáni pudem přežití, což v lidském pojetí znamená sex. Jsou ochraňováni pudem sebezáchovy, což v lidském pojetí znamená rasismus. Skrývat tyto pudy je nemožné a pokrytecké. Jestli vám mohu v jedenadvacátém století něco poradit, pak je to to, co jsem psal už na začátku: buďte upřímní.

Váš Mark Twain

 

Mark Twain 1835–1910

Samuel Langhorne Clemens prožil jednu z nejrušnějších dob vývoje Ameriky. A přestože mu osud přichystal celou řadu osobních pohrom, nikdy neztratil smysl pro humor a i ty nejchmurnější zkušenosti dokázal přetavit do povídek plných naděje a optimismu. Když se začtete do jeho textů, musíte obdivovat, jak zachází se slovy, jak dokáže načasovat pointu, jak umí změnit rytmus vyprávění i překvapit nečekaným zvratem. Psaním si vydělal spoustu peněz, o které přišel, když se pouštěl bez rozmyslu do nejrůznějších podnikatelských dobrodružství.
Mark Twain hodně cestoval – jak po Americe, tak po Evropě, několik dnů pobýval v Mariánských Lázních, bydlel ve Vídni i v Berlíně. Asi nejvíc každého zajímá, jak přišel ke svému pseudonymu Mark Twain. Nejčastější je historka o tom, jak lodníci na Mississippi tímto výrazem označovali bezpečnou hloubku pod lodí a jak ho Samuel Langhorne Clemens přijal jako pseudonym. On sám ale píše o tom, jak toto jméno jako pseudonym používal vysloužilý kapitán Sellers, když psal články o řece a svých dlouholetých zkušenostech s ní. Clemens nejprve otiskl satiru na kapitána Sellerse, a když později zemřel, zželelo se mu svého skutku a na počest kapitána si vzal osiřelý pseudonym.

Text: Jiří Roth
Ilustrace: Jiří Roth
Ikona: Mužská věc