„Určitě se mi to stalo kvůli tomu,“ štkala má žena, s nohama v sádře nechala stékat slzy na nemocniční polštář.

„Čemu?“

„On mě na tom přechodu neviděl. A já ho chápu.“

„Jak chápeš?“ pozoroval jsem oknem komín teplárny.

„Prostě koukal jinam a přejel tě.“

„Právě že nekoukal,“ vzlykla. „Díval se přímo na mě, já ho viděla!“

„Jako že tě chtěl zabít?“

„Něco horšího. Už to pozoruju dlouho. Chlapi si mě neprohlížej, holky mi nezáviděj figuru, tebe už taky nezajímám. Jako ženská jsem neviditelná. Dospěla jsem do věku neviditelnosti.“

„Ale prosím tě…“ Chtěl jsem pohladit její ruku, ale nenašel jsem ji.

Z audioknihy 100×100 slov. Vydalo nakladatelství Jorge Zorro, čte Oldřich Vlach

Text: Dalibor Demel

Foto: Laura Thonne na Unsplash